AKTUALITY

Abeceda rodinných financí -  projekt, jehož cílem je zvyšování finanční gramotnosti všech občanů - více zde

SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ PORADENSTVÍ PRO IMIGRANTY - zde

Poradna otevřela svoji další pobočku, a to v Mladé Boleslavi, v níž poskytujeme sociálně vyloučeným rodinám z Mladé Boleslavi, Bakova nad Jizerou, Borče a Kláštera Hradiště nad Jizerou sociálně služby. Více viz kontakty.

NABÍZÍME AKREDITOVANÉ VZDĚLÁVÁNÍ PRO SOCIÁLNÍ PRACOVNÍKY I PRO VEŘEJNOU SPRÁVU (více informací naleznete ZDE)

 

 

 

 

 

 

 

 

srpen 2007

 

Čečenský folklorní soubor požádal o azyl ve Finsku
7.8.2007(idnes)
Celý čečenský folklorní soubor Žovchar, který přijel festival do Finska, požádal okamžitě o politický azyl. Na cizineckou policii v Helsinkách se v neděli dostavilo 11 dospělých a sedm dětí.
"Dostali vízum na pěvecké turné do oblasti Helsinek. Byli umístěni do azylového střediska pro uprchlíky," sdělil Mikael Storsjö, spolupracovník pročečenského internetového serveru kavkazcenter.com.
Informaci potvrdil i umělecký ředitel souboru Bislan Saralijev. Podle něho nelze dnes vést v Čečensku normální život.
Finská policejní komisařka Jaakko Heiniläová uvedla, že ve Finsku požádala o azyl skupina Čečenců. "Jde o několik rodin s dětmi," řekla agentuře AFP. Posuzování žádosti může ve trvat až rok. V severské zemi žije už 210 Čečenců.
Činnost folklorního souboru z Grozného financuje gruzínské ministerstvo kultury. Hraje od roku 1990.

 

Homosexuálové stále zažívají ústrky
7.8.2007(aktualne)
Mají mít homosexuálové v Česku další práva? Možná je mít budou.
Sdružení gayů a leseb otevřelo debatu o novele zákona o registrovaném partnerství. Aktivisté chtějí, aby registrované páry mohly získat vdovské důchody a měly možnost uvádět společné jmění. Právo adoptovat děti nepožadují.
Rok a půl starý zákon se má měnit, potvrdil v on-line rozhovoru Martin Strachoň z Gay a lesbické ligy.
"Mluvit o tom, co požadujeme, jako o výhodách je opravdu příliš zjednodušující. Tím spíš, když v zákoně o registrovaném partnerství spousta výhod (oproti manželství) chybí a naopak je tam spousta povinností. Například vzájemná vyživovací povinnost mezi partnery," uvedl v rozhovoru Strachoň.
Výhody podle něj spočívají hlavně v symbolické rovině a ve společenském uznání gayů, leseb a jejich partnerských vztahů. "Je to opravdu spíše určité dorovnávání dosavadních ústrků a umělých znevýhodňování," dodal.
Podle něj by bylo ideální řešit zákonem občanské sňatky bez ohledu na pohlaví manželů tak, jak už to v některých zemích funguje. "Bohužel, když takový zákon byl u nás v roce 1998 navržen, neprošel ani prvním čtením ve sněmovně,"odpověděl na dotaz, zda je nutný nový zákon i pro uznávání sňatků či partnerství v zahraničí.
"Teď pracujeme na tom, abychom zjistili a vysvětlili vládě, parlamentu, společnosti, co z věcného hlediska by šlo na stávající úpravě registrovaného partnerství zlepšit. Co z toho a jak bude nakonec navrženo skutečně k novele zákona, to je otázka budoucnosti," řekl k postupu kolem novely zákona Strachoň.

 

Gipsy dostává výhrůžky kvůli vzkazu příživníkům
6.8.2007(idnes)
Lídr skupiny Gipsy.cz Radek Banga čelí výhrůžným sms zprávám a telefonátům. Vše způsobil jeho ostrý slovník, kterým se snažil pojmenovat sociální problémy Romů. "Chcípni, když nechceš nic dělat," vzkázal některým z nich v rozhovoru pro MF DNES.
"Jsou to výhrůžky typu: Až tě potkáme, zlámem ti nohy, a tak," popisuje Banga nepříjemnou situaci. Policii však požádat o ochranu ani vyšetřování nechce.
"Takhle se to neřeší. Stejně by nic nezjistili. Ale hlavně, já nechci jít proti svým lidem," vysvětluje Banga, který se, i díky tomu, že si jako Rom dokázal pomoci, stal českým ambasadorem Evropského fóra rovných příležitostí, které chce pomáhat menšinám.
Problémy mu ale nadělaly některá slova v nedávném rozhovoru pro MF DNES. Radek Banga v něm vyprávěl velmi otevřeně o pozitivní diskriminaci, o svém dětství, o šancích lidí z romské komunity na práci. Kritizoval také některé romské organizace.
"Základem je, že Romové nemají motivaci. Já říkám, že to musí jít z obou stran. Jsem trochu radikální Rom a dost Romů moje názory těžko skousává. Protože říkám: Podám ti prst. Nevezmeš ho? Pak jdi do hajzlu! Chcípni, když nechceš nic dělat,“ řekl.
Svým způsobem šlo vlastně o statečnost, ovšem ne každý Gipsyho vzkaz těm, co žijí na úkor pracujících, pochopil.
Své výroky na adresu Romů, kteří nepracují, nebere zpět, chce ovšem utlumit vášně. "Ten můj nejtvrdší výrok souvisí s novým sociálním systémem, který brzy přijde. Ten hlavně bude o tom, že kdo nechce nic dělat, tak nemá právo něco dostat a neuživí se," zdůrazňuje Banga.
Znovu také opakuje myšlenku, kterou naznačil i v rozhovoru. "Chci bojovat za všechny slušné Romy. Těch se to (slova v rozhovoru) netýká. A mezi slušné počítám třeba i ty, kteří sice už pět let nepracují, ale práci si hledají. Jen ji nemůžou sehnat, právě proto, že jsou Romové," říká.
MF DNES udělala anketu mezi 10 představiteli romských organizací. Někteří výrok úspěšného hudebníka znali, některým ho redakce přečetla.
Všichni se shodli, že hiphoper používá příliš tvrdý slovník, ale svým způsobem prostě situaci pojmenovává - je tu řada lidí, kteří si navykli žít z dávek, vyhovuje jim to a pracovat nechtějí a nebudou.
Je ale možné, že v budoucnu slovník zmírní. Doporučoval by mu to i Vojtěch Lavička, spoluhráč z kapely. "Použil tvrdý jazyk, ale byl veden dobrým úmyslem a snahou něco udělat. Ovšem jako ambasador bude muset asi příště volit jiný slovník."

 

Do USA proudí stále větší počet uprchlíků z Kuby
6.8.2007(ihned)
Kubánci často prchají na podomácku vyrobených člunech, či na motorových lodích pašeráků. Jejich cesta dostat se do Spojených států často zahrnuje zajížďku do Mexika.
Od května zaznamenala americká Pobřežní stráž (USCG) zvýšený počet lidí, kteří se snaží na rozličných plavidlech dostat na Floridu. Američtí pohraničníci také zaznamenali větší počet lidí, kteří se snaží překročit hranici s Mexikem.
Kubánci, kteří se pokouší překonat 145 kilometrů široký průliv dělící Kubu od Floridy, se snaží využít cokoli, co plave a má motor. Ti, kteří mají příbuzné v Miami, kteří si mohou dovolit zaplatit 8000 dolarů, jsou z Kuby dopraveni jednou z takzvaných "cigaretových" lodí. Ty se odvažují přiblížit se ke kubánskému pobřeží i za denního světla. Tyto lodě za normálních podmínek pojmou osm až deset cestujících. Při cestách z Kuby je však navzdory všem nebezpečím na palubě natěsnáno 30 až 40 osob. Díky páru motorů o výkonu 275 koňských sil jsou tyto lodě rychlejší, než kubánské hlídkové čluny ruského původu a jsou schopny prohnat i lodě americké Pobřežní stráže.
"Během tohoto roku se na Floridu zatím dostalo 2819 Kubánců v porovnání s 3076 z loňského roku," oznámil mluvčí americké celní správy (CBP) Zachary Mann. Počet Kubánců, kteří byli zadrženi na volném moři je sice nižší, ale s největší pravděpodobností přesáhne loňských 2810. To byl nejvyšší počet zachycených imigrantů od roku 1994, kdy Pobřežní stráž zadržela 35.000 lidí, kteří se snažili uprchnout z Kuby poté, co Castro na krátký čas otevřel hranice.
Aby se vyhnuli další krizi s běženci, začaly Spojené státy posílat lidi zadržené na volném moři zpět na Kubu. Podle stávající politiky mohou ve Spojených státech zůstat jen ti, kteří dosáhnou pobřeží.
Podle údajů Pobřežní stráže se poté, co Fidel Castro předal moc svému bratru Raulovi, pokusilo uprchnout z Kuby mnohem méně lidí. To bylo způsobeno zvýšenou ochranou pobřeží z důvodu obavy, že by se někteří emigranti mohli pokusit o návrat v naději, že se politická situace na Kubě změní. K tomu však nedošlo. "Předtím jsme měli naději na změnu, teď jsme ji ztratili a mnoho lidí proto odplouvá," říká Kubánec Pichi, který již na ostrově nevidí žádnou budoucnost. "Znám 15 lidí z mého okolí, kteří od června uprchli," dodává.
Ve snaze vyhnout se zadržení pobřežní stráží a nucené repatriaci na Kubu se mnoho lidí snaží dostat do Spojených států přes Mexiko. Na motorových člunech se pokouší dostat na mexický poloostrov Yucatán. Jiní se pokoušejí doplout na Kajmanské ostrovy a pak pokračují do střední Ameriky. Odtud se snaží dosáhnout mexicko-americké hranice.
Na rozdíl od jiných ilegálních přistěhovalců poskytují americké úřady Kubáncům přístup do země a udělují jim status politického uprchlíka. Podle statistik americké vlády vstoupí do země touto cestou 89 procent kubánských emigrantů. Od začátku roku do 26. července se pozemní cestou dostalo do USA 9296 Kubánců což je nárůst oproti loňskému roku, kdy tento počet činil 8677 lidí. "Zaznamenali jsme bezesporu nárůst, nebudeme předstírat, že to tak není," říká mluvčí CBP Jennifer Connorsová. Ta své prohlášení doplňuje tím, že celní správa bude nadále udržovat svá opatření namířená proti migraci přes Floridskou úžinu a současně se bude snažit vypracovat podobné plány pro pozemní hranice.
Kuba pravidelně obviňuje Spojené státy z podporování ilegální emigrace. To pro běžence znamená riskovat životy na volném moři. Nejznámější případ tohoto druhu je příběh malého chlapce Eliana Gonzalese, jehož matka se společně s dalšími 11 Kubánci utopila během cesty do Spojených států. Dítě se pak stalo předmětem boje o opatrovnickou péči - nakonec bylo předáno zpět otci na Kubu.

 

Otcové si na diskriminaci znovu stěžují ve Štrasburku
6.8.2007(aktualne)
K Evropskému soudu pro lidská práva míří pátá vlna žalob českých otců, kterým se nelíbí, jak úřady a soudy řeší jejich rodičovské spory.
Po stížnostech na regulaci nájemného a problémy s vydáváním majetku zemědělských družstev patří žaloby otců mezi nejčastější podněty z Česka, které musí Evropský soud pro lidská práva řešit. Ve Štrasburku jsou nyní desítky žalob otců.
A od poloviny loňského roku už štrasburský soud v několika případech rozhodl, že místní úřady a soudy porušují práva na respektování soukromého a rodinného života.
Půl milionu soudci například přiznali Jiřímu Koudelkovi, který se od roku 1993 soudil o možnost vídat svou dceru. Jde o nejvyšší odškodnění, které zatím český stát za porušení tohoto práva zaplatí.
Podle Luboše Patery ze sdružení Spravedlnost dětem ale ani odsuzující rozhodnutí štrasburského soudu zatím přístup českých úřadů a soudů k otcům nezměnila, proto podávají další vlnu žalob.
"Je to neochota a neschopnost českých soudů a dalších úřadů zajistit otcům nezletilých dětí základní lidská práva na výchovu svých dětí a uchování rodinných vztahů s dětmi i po rozvodu a rozchodu rodičů," uvedl Patera.
Do Štrasburku tak zamíří stížnost otce sedmileté dcery, jejíž matka trpí duševní poruchou. Dívku soud svěřil do výchovy osmdesátileté babičce.
Evropský soud bude také řešit stížnost otce dvou dcer, který se marně snaží se svými dětmi stýkat. Nedaří se mu to i přesto, že matka už od soudů dostala pokutu za to, že otci styk s dcerami neumožňuje.
A další stížnost otce na diskriminaci míří na to, že soud přes stejné podmínky otce i matky pro výchovu neumožnil střídavou péči o dva syny a styk otce s dětmi omezil jenom na minimální dobu.
Kromě štrasburského soudu se už čeští otcové obrátili se svou stížností také na český Nejvyšší soud a Rada Evropy.
V roce 2006 se při rozvodech rozhodovalo o dalším osudu 31 573 dětí. Přes 28 tisíc jich bylo svěřeno matkám, 1 818 otcům a jen 679 do střídavé péče.
A politici už přiznávají, že situace v Česku není zdaleka ideální.
"Musím dát za pravdu celé řadě otců, že v přidělování dětí po rozvodu dnes panuje diskriminace. Střídavá péče jako řešení je z evropského hlediska velmi moderní. Nicméně je třeba najít nějaký model, který by vyhovoval prostředí v Česku," řekla ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková.

 

Homosexuálové chtějí další práva pro partnerství
6.8.2007(aktualne)
Homosexuálové v Česku si chtějí pro své partnerské svazky prosadit další práva. Adopce dětí to ale nebude.
Chystají podklady pro novelu zákona o registrovaném partnerství. Letos by měla být hotova studie k novému zákonu, pak organizace osloví vládu nebo jednotlivé poslance.
Jestli norma i tentokrát projde Parlamentem, záleží do jisté míry i na tom, zda bude na Hradě stále Václav Klaus. Ten totiž loni v březnu vetoval zákon o registrovaném partnerství. I když sněmovna jeho veto nakonec překonala, po volbách je dnes už v jiném složení.
Gayové a lesby nyní debatují o novele zákona, která by mohla pomoci vyřešit některé další komplikace, které v jejich soužití nastávají.
Nejdůležitějšími změnami v novele by mělo být přiznání společného jmění registrovaným párům a vdovských či vdoveckých důchodů, což nynější norma neumožňuje.
Podle průzkumu, které několik měsíců po schválení zákona provedly organizace gay a leseb mezi téměř pěti sty příslušníky komunity, považují oslovení za vůbec nejdůležitější vyřešení právě těchto dvou problémů.
Kromě nich by podle průzkumu čeští homosexuálové přivítali i nárok na dávky při ošetřování člena rodiny, stejné daňové zařazení pro dědickou daň, společné zdanění partnerů nebo nárok na poskytování zvýhodněných partnerských půjček.
Novelu zákona pokládá za nutnou 398 z 498 oslovených respondentů.
"Jsou to ale další desítky byrokratických maličkostí, se kterými se potýkáme. Například - pokud registrovaní partneři chtějí mít stejné jméno, není to vůbec nijak automatické, musí to zdůvodňovat. Jsou problémy se společným nájmem bytu. Partneři musí registraci dokládat potvrzením o občanství, i když mají občanství zapsáno v občanském průkazu," řekl Aktuálně.cz Martin Strachoň z Gay a lesbické ligy.
Už když má jeden z partnerů české a druhý slovenské občanství, nastávají podle Strachoně zbytečné komplikace. "Navíc český zákon není kompatibilní s podobnými normami v zahraničí, takže je problematické například uznat u nás registrované partnerství uzavřené například v Kanadě, kde je možné uzavírat plnoprávné sňatky," říká Strachoň.
Komunita poukazuje i na to, že pokud cizinec uzavře registrované partnerství, nezíská trvalý pobyt v Česku. Nemůže být proto vlastníkem nemovitosti jako cizinci v heterosexuálních svazcích.
"Máme srovnávací studie, které říkají, že z osmdesáti manželských práv jich bylo do zákona o registrovaném partnerství zapracováno třicet," dodal Strachoň.
Na změnu zákona, která by jim umožnila adopce dětí, čeští homosexuálové nespěchají. I když průzkumy veřejného mínění počet Čechů, kteří by homosexuálním párům umožnili adoptovat děti, vzrostl.
Pro umožnění adopcí se letos v průzkumu společnosti RCA Research vyslovilo 39 procent respondentů z zhruba tisíce oslovených lidí. V roce 2005 s ní souhlasilo o dvanáct procent méně.
V nejbližší době by ale chtěli vyřešit právní vztahy k dětem, které už vychovávají z předchozích manželství nebo vztahů.
Nevlastní rodič, který s dítětem prožije velkou část života, se například v případě úmrtí partnera nestane automaticky poručníkem dítěte. Vyloučeno také není, že o dítě přijde a vychovávat ho budou příbuzní vlastního rodiče.

Počet handicapovaných lidí bez zaměstnání stále narůstá
6.8.2007(novinky)
Postižení lidé jsou nejlevnější pracovní silou na trhu, což je ale v očích českých zaměstnavatelů pravděpodobně jejich jediná výhoda. Řada z nich má naprostý nezájem nabídnout jim práci. Podnikatelé přitom mají na výběr dokonce ze tří možností, jak dostát povinnosti poskytování práce postiženým lidem.
Mohou je zaměstnat přímo - téměř v každé instituci se najde plno činností, které by mohli lidé s menším zdravotním postižením bez problémů vykonávat. Další možností je odběr výrobků nebo služeb od podnikatelů, kteří zaměstnávají více než polovinu osob se změněnou pracovní schopností. Může jít třeba o stálé dodávky spotřebního zboží, materiálu ale i podnikových služeb, jako jsou například úklid nebo ostraha.
Pokud se rozhodnout zaměstnavatelé z jakýchkoliv pohnutek nezaměstnat žádného zdravotně postiženého pracovníka, a ani odběr výrobků od "handicapovaných" firem pro ně není lákavý, mají ještě jednu možnost, jak se vyrovnat s povinností zaměstnat postižené lidi. A to je odvod "invalidní daně," jejíž výše činí 2,5 násobek průměrné roční mzdy.
Jinak jsou ovšem zaměstnavatelé k zaměstnávání zdravotně postižených pracovníků motivováni daňovými úlevami. Za každého zaměstnance se změněnou pracovní schopností se daň snižuje o osmnáct tisíc až šedesát tisíc korun ročně za postiženého pracovníka. O výši odpočtu rozhoduje stupeň postižení.
Kromě toho může zaměstnavatelům úřad práce poskytnout na jednoho handicapovaného člověka příspěvky v různé výši. Ale to pouze za předpokladu, že společnost nemá nedoplatky, ať už daňové nebo na zdravotním či sociálním pojištění. Výjimku tvoří případy, kdy byly povoleny splátky a firma není v prodlení s jejich splácením.

Poznejte život romských dětí, nabádá příručka učitele
3.8.2007(idnes)
Proč ten malý Rom neříká prosím a děkuji? Proč vyjadřují romské slečny náklonnost bitím? Hodnoty, které většinová společnost nezná a nechápe, by rozhodně měli znát učitelé vzdělávající romské děti. To je přístup nové příručky o práci s romskými žáky, která se v září dostane do rukou pedagogům.
Místo poděkování Romové chválí, děti jsou odmalička vtahovány do rozhodování celé rodiny a se samostatností a přílišnou individualitou by mezi blízkými zřejmě narazily. Na chválu od muže prý romská žena na rozdíl od rozněžnělých Slovanek reaguje plácnutím po zádech. Agrese v tom není ani za mák.
Kamenem úrazu je ve školách právě neznalost romských hodnot, tvrdí příručka Ivety Pape pro učitele, veřejnost i pracovníky neziskových organizací.
"Pedagog, který má ambice romské děti vzdělávat, by se je měl snažit pochopit a respektovat jejich individuální potřeby. To je šance na úspěch," řekla iDNES.cz Pape, která vycházela z vlastní pedagogické praxe na východním Slovensku.
Vysokoškolsky vzdělaná Romka vyvrací v příručce obecně rozšířené mýty (třeba že vzdělání není pro Romy hodnotou), vysvětluje, jak si romské dítě vytváří osobní i národní identitu, jak používá romský a český jazyk nebo jak se vyrovnává s protikladnými požadavky, které na ně klade rodina a většinová společnost.
"Hodně Romů vnímá školu jako zařízení, které má spíše represivní charakter. Skoro denně se dostávali do konfliktů s učiteli nebo českými spolužáky, málokdy byli chváleni, téměř nezažili pocit úspěchu. Většina z nich byla dříve či později označena nálepkou problémoví žáci," píše Pape v příručce, která je možné si už teď zdarma stáhnout na stránkách projektu Internetové kluby ČH@VE.
Stejný recept už v praxi používá několik škol v republice. Především těch s převahou romských žáků. "Pedagogy posíláme na semináře, poznat život Romů je naprosto zásadní. Spoustu věcí byste totiž vyhodnotili špatně a dětem ublížili," říká Ivana Rosová, ředitelka pražské ZŠ v Grafické ulici s 80 procenty Romů.
"Romové žijí současností. Od toho se odvíjí vše, od frekvence kapesného přes pohled na vzdělání jako investici do budoucna," vysvětluje. Jako problém vidí spíš to, že Romové pomalu ztrácí své kořeny a za svůj původ se mnohdy stydí.
"Vždycky jsem obdivovala, jak se romská rodina dokáže semknout, jak se chovají ke starším a dětem. I to ale posledních 10 let slábne. Ve snaze rychle se vyrovnat většině jdou Romové často po pozlátku, po tom, co je nejvíc vidět. Včetně značkového oblečení a drog, to však bohužel devastuje celé rodiny," myslí si ředitelka.
Místo represe a výhrůžek je podle ní lepší trpělivě vysvětlovat. "Děti si musí zvyknout přijmout zodpovědnost. Ráno vstát a jít do školy. Často se ale domluvíme spíš s nimi než s jejich rodiči. Ti jim často nejsou schopni poradit, učit se s nimi, motivovat je."
Iveta Pape vidí za nízkým počtem romských vysokoškoláků ještě jiný důvod. "Pokud rodiče nemají práci a nemohou uspokojit běžné potřeby dětí, jako je jídlo a teplo, nemohu po nich jako pedagog chtít, aby vnímali vzdělání svých dětí jako prioritu. Populistické názory politiků, kteří považují vzdělání dětí za cestu z kruhu, jsou nesmysl," říká. "Nutné je začít u rodičů, dát jim práci, a tím i dobrý pocit z pravidelného příjmu."
Překážky pro schopné Romy ale nezmizí ani po přijetí na vysokou školu. "Je jasné, že se bojí změny prostředí, to není jednoduché ani pro bílé. Pokud však přijdou z vyloučených lokalit, je to pro ně těžké i kvůli sníženému sebevědomí," říká Martina Horváthová z občanského sdružení Slov 21, které se podílelo na vzniku příručky pro učitele.
Byť podle ní dojde k ohlášení diskriminace jen v jediném procentu případů, za rasisty Čechy nepovažuje. "Člověk je ale musí neustále přesvědčovat. Mladí Romové to musí ustát a nevzdat se s první překážkou. Teprve až vznikne vrstva vzdělaných Romů, společnost si zvykne."

 

Česko už je proti snadným "vývozům" dětí
2.8.2007(aktualne)
Česko se snaží zbavit nelichotivé nálepky "exportéra" dětí pro zahraniční adopce. Ministerstvo práce a sociálních věcí konečně uznalo, že je třeba zhustit síto, jímž děti propadávají do smutného registru nechtěných.
"Jedná se hlavně o děti romského původu, o které čeští žadatelé o adopci nestojí. To chceme změnit, chceme žadatele víc motivovat a tuto bariéru překonat," říká Kristýna Kotalová, vedoucí oddělení sociálně právní ochrany dětí ministerstva.
Ministerstvo si nechalo zpracovat studii, která jasně řekne, proč české rodiny romské děti do péče nechtějí. Podle jejích závěrů se chystá lépe "propagovat" romské děti při přípravných rozhovorech domácích žadatelů o adopci.
"A hlavně se chceme zaměřit na podporu rodin, které si osvojí "těžko umístitelné dítě"," dodává Kotalová. Pod takovou podporou si představuje síť poradních center, speciální telefonní linku či speciální webovou stránku zaměřenou na adopce, kde by si lidé mohli vyměňovat zkušenosti.
Úřady změnily názor na odesílání romských a handicapovaných dětí do zahraničních rodin loni v lednu, kdy ze Švédska přišla tragická zpráva o smrti malého Erika Ileše, kterého utýrali jeho švédští adoptivní rodiče půl roku poté, co si ho přivezli z Česka. Co se dělo za dveřmi ministerstva po Erikově smrti? Kromě toho, že je třeba se zaměřit na umísťování dětí do českých rodin, se zjistilo, že se musí změnit pravidla pro mezinárodní osvojení. A také, že brněnský Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí nefunguje tak, jak má.
Úřadu trvalo půl roku, než se z události "oklepal" a začal zase děti posílat do zahraničí. Adopce do zahraničí fungují od minulého léta.
Česko teď chce po partnerských úřadech v zahraničí podrobnější zprávy o tom, jak se děti v rodině zabydlují, lékařské informace nově posuzují i čeští odborníci a rodiny se také musí připravit na častější kontroly. Změny se dotkly i úřadu v Brně. "Až po tragédii ve Švédsku začal úřad spolupracovat s psychologem. Do té doby tam bylo jen sedm právníků, to chceme změnit," říká Kotalová.
Podle některých odborníků ale předpisy mohly být ještě tvrdší. Například Eva Pilátová, ředitelka Kojeneckého ústavu v Brně, odkud pocházel malý Erik, si myslí, že by úřady měly víc spolupracovat právě se samotnými ústavy.
"Společně s dalšími řediteli kojeneckých ústavů jsme navrhovali, že by zprávy o tom, jak dítě prospívá, měly být v kopii přeposílány i nám. Naši psychologové byli s dětmi v každodenním kontaktu, takže mohou mnohem snáze rozpoznat signály, že něco není v pořádku," říká Pilátová. Do nových pravidel se nedostal ani její další návrh, že by rodiče, kteří si pro děti přijíždějí, měli v Česku strávit alespoň měsíc.
Česká norma ukládá žadatelům o adopci společných sedm až deset dní při prvním setkání. Podle Pilátové se rodiče s dětmi v jiných zemích sžívají minimálně tři měsíce.
Do Česka pro děti míří především bezdětné páry ze západní Evropy a Skandinávie. V těchto zemích volné děti k adopci téměř nejsou.
A proč má Česko, podobně jako další východoevropské země, v Evropě pověst zdroje "odložených" dětí?
"U nás na jednu sociální pracovnici připadá 370 rodin, v zahraničí 30. Tady je obrovská rezerva v práci s rodinou a v tom, aby děti nebyly rodinám odebírané," říká Kotalová.

Romská politika v praxi? Odsunout Romy z očí
1.8.2007(aktualne)
Liana Janáčková a Tomáš Nepraš. Senátorka, starostka ostravské městské části a zastupitel z Břeclavi. Oba šokovali svými rasistickými výroky. Oba je obhajují tak, že rasisty být nemohou, neboť za ně mluví jejich práce ve prospěch menšiny.
Reportéři Aktuálně.cz se vypravili přesvědčit na vlastní oči, jak obě města romskou problematiku řeší.
Politici zvolili stejnou strategii, která přinesla i stejný výsledek - neúspěch.
Břeclav i Ostravu-Mariánské Hory dál trápí vysoká nezaměstnanost, dál tu žijí nespokojení Romové, jejichž problémy se prohlubují, velká část z nich žije na hranici chudoby. A z obou měst rasistická nálada jen prýští.
Faktem je, že stát samosprávám dosud nepředložil žádný návod, jak situaci sociálně slabých rodin (a problémy s tím související) řešit.
Starostové mají volné ruce a zároveň jsou bezradní. Vedení Břeclavi se například před lety obrátilo s žádostí o radu na tehdejšího premiéra Stanislava Grosse. Neúspěšně.
Romská komunita má jiný způsob života, jiné hodnoty. Nemají stejné startovní podmínky, nemají vzdělání, obtížně získávají zaměstnání. Vyrůstá generace, která už není zvyklá pracovat. Tlak majority-voličů v obou městech na vyřešení problémů postupně sílí.
Starostové se s problémem popasovali po svém. V Břeclavi dokonce šlo vítězné politické sdružení do voleb se sloganem "Radikální romský řez. Dáš - dostaneš."
Obě města vsadila na populismus a odklízení "nepohodlných" občanů. Úspěšně.
Problém politici odsunuli z centra města i pozornosti. Experti však varují, že segregace lidí s problémy je kontraproduktivní a následky ponese nakonec celá společnost.
"Víte vy, co jsem za šestnáct let pro Romy udělala," reagovala podrážděně Liana Janáčková, když vyšlo najevo její rasistické vyjádření.
Janáčková se skutečně problematice romské menšiny ve svém obvodu - za 16 let starostování - věnovala. Místo podpory však vsadila (stejně jako v Břeclavi) na represi.
Pod jejím vedením začal městský obvod Romy vystěhovávat z centra na okraj do lokality Bedřiška, bývalé železárenské kolonie.
Podle Kumara Vishwanathana, zakladatele sdružení Vzájemné soužití, které se snaží Romům pomáhat, dělá Janáčková, co se běžně děje v Ostravě. "Podnikatelé ji mají rádi, vyhnala Romy a domy nechala soukromníkům," říká. "Na druhou stranu tu však jsou reálné problémy, se kterými si neví rady a je pod tlakem neromských obyvatel."
Jiný pohled. "Za posledních sedm let vystěhovali z centra na 80 % místních Romů," říká Josef Brož ze Společenství Romů na Moravě. "Izolují je od majority, aby nebyli vidět. Žijí v chátrajících domech. Nejbližší obchod a škola jsou tři kilometry daleko."
Podle Brože, který působil rok v Mariánských Horách jako terénní sociální pracovník, město stěhovalo nejen neplatiče, ale i řádné občany.
"Řekli, že dům je v havarijním stavu a svedli to na Romy," popisuje praktiky Brož. "Vedení obvodu přitom ty domy, možná záměrně, neopravovalo a nechalo chátrat, přestože mají povinnost je spravovat."
Na pět set Romů tak nyní žije na okraji společnosti, v lokalitě, kterou ministerstvo práce a sociálních věcí označilo ve svém výzkumu za ghetto.
"Nechci se zastávat všech, ale je tam řada lidí slušných, kteří se touží dostat pryč. Zasloužili by si bydlet normálním způsobem a zařadit se do majority," říká Brož. "Navrhl jsem proto radnici, ať těm, kteří tu žijí řádným způsobem, dá šanci na návrat do bytů ve městě."
Vedení obvodu však Brožův nápad zamítlo. Vystěhovaní Romové tak přišli o poslední motivaci. "Slušní Romové to mají v ghettu těžké, jdou dolů a hlavně jejich děti to negativně ovlivňuje," říká. "Celé komunitě by pomohlo, kdyby věděli, že pokud budou spořádaní, tak se odsud dostanou. Město jim ale žádnou šanci nedalo."
Starostka Janáčková někdy sáhla ještě ke svéráznějším postupům. Když si jednou obyvatelé majority stěžovali, že se v jednom zanedbaném domě schází bezdomovci, neváhala a nařídila vchod a okna do domu zazdít. Bez ohledu na to, že tam žili i řádní nájemníci.
V roce 2004, kdy Janáčková kandidovala do Senátu, si někteří Romové stěžovali, že nedostali volební lístky. Na rozdíl od ostatních obvodů, lístky tady roznášeli úředníci radnice.Vzhledem k tomu, že podle odhadů je v Mariánských Horách každý desátý romské národnosti, mohly jejich hlasy odsoudit Janáčkovou k volebnímu fiasku.
Starostka zvolila další svéráznou strategii. Občanům léta tvrdila, že nově zrekonstruovaný park monitoruje policie kamerami. Po čase se však ukázalo, že místo kamer park "hlídají" bakelitové atrapy.
Podle Brože jediné, co vedení obvodu pro Romy udělalo, bylo, že jednou za čas přistavělo kontejnery na úklid odpadků. "Nic jiného mě nenapadá," říká Brož.
Ani Martina Salamounová ze Sdružení Bílý Nosorožec neví, co uvést jako příklad práce pro Romy, kterou se Janáčková hájila.
"Poskytli nám nebytový prostor, platíme tam nižší nájemné," říká Salamounová. "Žádné dotace od radnice nedostáváme. Nejsou tu žádní romští terénní sociální pracovníci."
Kritizovat vedení radnice však nechce. "Nejsem k tomu kompetentní," říká. "Ale místní Romové určitě potřebují od obvodu pomoc, především v oblasti bydlení."