AKTUALITY

Abeceda rodinných financí -  projekt, jehož cílem je zvyšování finanční gramotnosti všech občanů - více zde

SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ PORADENSTVÍ PRO IMIGRANTY - zde

Poradna otevřela svoji další pobočku, a to v Mladé Boleslavi, v níž poskytujeme sociálně vyloučeným rodinám z Mladé Boleslavi, Bakova nad Jizerou, Borče a Kláštera Hradiště nad Jizerou sociálně služby. Více viz kontakty.

NABÍZÍME AKREDITOVANÉ VZDĚLÁVÁNÍ PRO SOCIÁLNÍ PRACOVNÍKY I PRO VEŘEJNOU SPRÁVU (více informací naleznete ZDE)

 

 

 

 

 

 

 

 

září 2008

 

"Kóma" antidiskriminačního zákona prodlouženo
Antidiskriminační zákon byl opět vyřazen z programu jednání aktuální schůze Poslanecké sněmovny. Za současné politické situace to byla jediná možná šance jak ještě uchovat naději, že zákon definitivně nepadne pod stůl. Vládní koalice v současné době nemá 101 potřebných hlasů, někteří její poslanci se otevřeně vyjádřili, že zákon nepodpoří.  Opozice, která by měla mít k hodnotám obsaženým v antidiskriminačním zákoně blízko, odmítá zákon podpořit. Přičemž svůj zamítavý postoj odůvodňuje nedostatečností návrhu, a to i přesto, že sama nebyla schopná lepší zákon prosadit. Zatím ji nepřesvědčily ani hlasy řady nevládních organizací, které přijetí zákona i přes jeho nedostatečnosti podporují.         

Antidiskriminační zákon opět na programu Poslanecké sněmovny
V úterý 23. září 2008 bude zahájena 38. schůze Poslanecké sněmovny. Na programu jsou i zákony vrácené prezidentem republiky, mezi nimi i antidiskriminační zákon. Antidiskriminační zákon prezident vetoval v květnu tohoto roku, k přehlasování jeho veta bude v Poslanecké sněmovně potřeba 101 hlasů.

Evropská unie připravuje další antidiskriminační směrnici
V současné době pracovní skupina složená ze zástupců všech členských zemí projednává návrh nové směrnice, která by měla upravovat právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace z důvodu sexuální orientace, zdravotního postižení, věku a náboženství či víry v oblastech jako jsou sociální ochrana, zdravotnictví, vzdělávání, sociální výhody a přístup ke zboží a službám včetně bydlení. Dosud se ochrana před diskriminací z těchto důvodů v právu EU omezovala pouze na zaměstnání a přístup k němu. Návrh českého antidiskriminačního zákona tak legislativu EU maličko předbíhá, neboť již nově navrhovanou ochranu obsahuje. Otázkou však je, zda antidiskriminační zákon někdy uskuteční poslední krok ke svému vzniku a stane se skutečně součástí českého právního řádu.  Návrh nové směrnice, jakož i další informace spojené s jejím přijímáním, naleznete v anglické jazyce zde.

Zákon o zaměstnanosti v Senátu
Novela zákona o zaměstnanosti je již projednávána v Senátu (senátní tisk č. 313). 17. září 2008 bude novela projednána Výborem pro zdravotnictví a sociální politiku, samotným Senátem následně na jeho 16. schůzi, která bude zahájena 18. září 2008.

Zelené karty
Novela zákona o zaměstnanosti schválená v srpnu Poslaneckou sněmovnou zavede v České republice tzv. zelené karty. Zelené karty představují nový druh povolení k dlouhodobému pobytu cizinců na území České republiky za účelem zaměstnání ve zvláštních případech. Smyslem zelených karet je odstranění nadbytečných administrativních překážek, neboť zelená karta bude představovat zároveň povolení k pobytu i povolení k zaměstnání. Novelu ještě musí schválit Senát a podepsat prezident. Senát by měl o novele jednat v průběhu září tohoto roku.

Poslanecká sněmovna schválila novelu zákona o zaměstnanosti
Poslanecká sněmovna schválila dne 22. srpna 2008 na své 37. schůzi novelu zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (sněmovní tisk č. 486). Novela původně navrhovala vypuštění podrobných antidiskriminačních ustanovení  ze zákona o zaměstnanosti a jejich nahrazení odkazy na antidiskriminační zákon jako je tomu např. v zákoníku práce. Nicméně Výbor pro sociální politiku návrh novely projednal a navrhl Poslanecké sněmovně tento bod novely vypustit, s čímž Poslanecká sněmovna souhlasila. Antidiskriminační ustanovení obsažená v zákoně o zaměstnanosti tak zůstanou i v případě přijetí novely nezměněna. Antidiskriminační zákon dosud nebyl schválen a navíc výčet diskriminačních důvodů obsažených v zákoně o zaměstnanosti je mnohem širší (např. státní občanství, majetek, rod, sociální původ, členství a činnost v politických stranách a hnutích) než jejich výčet obsažený v návrhu antidiskriminačního zákona, který je omezen pouze na 7 diskriminačních důvodů.

Účinnost služebního zákona bude opět odložena
Poslanecká sněmovna schválila dne 22. srpna 2008 na své 37. schůzi novelu zákona č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), kterou se navrhuje odložit účinnost tohoto zákona na rok 2012 (sněmovní tisk č. 521). Účinnost služebního zákona, který byl schválen již v roce 2002, je opakovaně odkládána. Zákon upraví právní poměry zaměstnanců vykonávajících ve správních úřadech státní správu. § 80 tohoto zákona obsahuje antidiskriminační ustanovení, tedy povinnost služebního úřadu zajišťovat rovné zacházení se všemi státními zaměstnanci, pokud jde o jejich podmínky výkonu služby, odměňování a jiná plnění peněžité hodnoty, vzdělávání a příležitost dosáhnout postupu ve službě. Nicméně poslední odklad nabízí otázku, zda tento zákon skutečně někdy nabude účinnosti.

Informace o zkoušce z češtiny pro cizince jako podmínky trvalého pobytu
22.9.2008 (mpsv.cz)
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) ve spolupráci s Výzkumným ústavem pedagogickým (VÚP) spustilo nové webové stránky, které přinášejí informace ke zkoušce z češtiny pro cizince a povolení k trvalému pobytu:
www.cestina-pro-cizince.cz , www.check-your-czech.com
Při této zkoušce musí cizinec prokázat znalost češtiny, která je podmínkou jeho žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu na území České republiky. Tato povinnost začne platit od 1. ledna 2009 v souvislosti s novelou zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Na zmíněných webových stránkách se zájemci dozvědí, jak se mohou na zkoušku připravit, jaká jsou její pravidla, kde je možné zkoušku složit. Najdou tu i užitečné odkazy, které se týkají češtiny pro cizince a povolení k trvalému pobytu. Své znalosti si mohou zájemci ověřit v tzv. Zkoušce nanečisto.

Postižení shánějí práci těžko
22.9.2008 (idnes.cz)
Je nás skoro milion a jen málo z nás má práci, stojí v záhlaví webových stránek Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Fond vznikl na pomoc všem lidem s handicapem, kteří stojí o dobrou práci. Je prospěšný také firmám, které jim chtějí zaměstnání nabídnout.Některé firmy státní podporu zneužívají a pomoc pro postižené pak zcela ztrácí smysl.Moderním heslem dnešní doby je mimo jiné umožnit postiženým vstup na běžný trh práce. Otázkou je, zda jsme připraveni mít v práci postiženého kolegu. "Sáhněme si do svědomí, zda spíše pouze nemluvíme, a když přijde na věc a máme vysvětlit sobě i ostatním, proč zaměstnat postiženou osobu, vymyslíme důvod, proč to nejde," uvádí Hana Potměšilová, ředitelka Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Podle ní kulhá i pomoc státu. Existuje sice systém státní podpory, ale ten někdy firmy jen zneužívají, takže pro zdravotně postižené ztrácí smysl. V rámci zákona o zaměstnanosti stát přispívá na zaměstnávání osob se zdravotním postižením, a to na částečné provozní náklady takzvané chráněné dílny, kde pracuje více než šedesát procent osob se zdravotním postižením. Příspěvek lze využít například na nájemné, energie, vodné, stočné, náklady na provoz vozidel a podobně. K tomu mohou ještě podobné dílny žádat o příspěvek na zaměstnávání osob se zdravotním postižením. U plně invalidní osoby až do výše devět tisíc, u částečně invalidní osoby šest a půl tisíce korun, ale musí prokázat, že peníze byly vynaloženy na mzdu minimálně v této výši. Společnosti zaměstnávající zdravotně postižené mají rovněž daňové výhody. Firmy, které zaměstnávají minimálně padesát, ale ne víc než šedesát procent zdravotně postižených, sice nemají status chráněné dílny, a tedy ani nárok na provozní příspěvek, ale získají od státu příspěvky na mzdové náklady. V praxi se podle Hany Potměšilové někdy zdravotně postižení potýkají s diskriminací, například místo plnohodnotné práce jsou zaměstnáváni jen "naoko" za část peněz, které by jim měly podle zákona náležet, a zbytek putuje do kapsy zaměstnavateli. "Kdyby postižení toto jednání nepřipustili a hledali jiné pracovní uplatnění nebo kdyby si na podobné jednání stěžovali například u Státního úřadu inspekce práce, podobných případů by ubývalo. Ale, nutno přiznat, pro některé je příjemnější brát alespoň část mzdy," dodává Hana Potměšilová. A uvádí další nešvar: "Jedna osoba se zdravotním postižením je zaměstnána u tří různých zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají více než padesát procent osob se zdravotním postižením. To není nic proti ničemu, ale má stát hradit příspěvek na zaměstnávání třikrát? Podpora při zaměstnávání zdravotně postižených by měla podpořit pracovní místo tak, aby se postižený mohl integrovat a začít. Podle Hany Potměšilové by se neměli lidé se zdravotním postižením takové praxe účastnit. "Měli by si být vědomi, že se tak mnohdy podílejí na zneužívání příspěvků a že jsou účastni mašinerie, která jde proti nim, ne s nimi," říká. Upozorňuje také na nevstřícný přístup některých úřadů práce. "Stalo se, že nám lidé říkali o neochotě zařadit zdravotně postiženého do rekvalifikačního kurzu. Prý stejně nemohou pracovat - a ať jsou rádi, že berou důchod. Jenže na práci a vzdělání má podle Listiny základních práv a svobod právo každý," upozorňuje. Nejde totiž zdaleka jen o peníze, nýbrž zejména o včlenění lidí se zdravotním postižením do společnosti. Zdravotně postižení, kteří se s podobnou diskriminací setkají, se mohou obrátit o radu a případnou pomoc na Nadační fond pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, www.nfozp.cz, telefon 724 306 617. Inzerci volných pracovních míst pro osoby se zdravotním postižením uveřejňuje například portál www. práce.cz, www.praceprozp.cz či www.annonce.cz. Inzerce vychází i na některých zájmových webech, například www.aktivnizivot.cz nebo www.nfozp.cz

Novela ministerstva spravedlnosti zkvalitní činnost soudních znalců a tlumočníků
12.9.2008 (justice.cz)
Očekávaná novela zákona o znalcích a tlumočnících přinese zkvalitnění činnosti těchto pracovníků. Ještě v září ji ministerstvo spravedlnosti předloží vládě. „Dosavadní právní úprava zákona o soudních znalcích a tlumočnících pochází z roku 1967. Je příliš obecná, zastaralá, na soudních znalce a tlumočníky klade nároky, které nevyhovují potřebám dnešní doby. Naše novela především upravuje podmínky výběru těchto odborníků, definuje jejich odpovědnost i dohled nad kvalitou jejich činnosti. Očekávám proto, že novela přinese zkvalitnění v této oblasti,“ uvádí ministr spravedlnosti. Novela rozšiřuje podmínky pro jmenování znalců a tlumočníků. Současné vágní a velmi obecné předpoklady pro jmenování budou nahrazeny konkrétními, přesně definovanými podmínkami. Jmenovaná osoba bude muset splňovat především odborné předpoklady pro výkon činnosti (potřebné vzdělání, příp. i odbornou nebo specializovanou způsobilost, je-li pro konkrétní obor potřeba, a dostatečnou odbornou praxi) a také  bude muset absolvovat speciální výuku pro znaleckou činnost. Návrh dále obsahuje např. ustanovení, že jmenovaná osoba nesmí být v posledních třech letech vyškrtnuta ze seznamu pro porušení povinností v souvislosti se svou činností. Novela zákona o znalcích a tlumočnících také upravuje podmínky pro výkon této profese. Novela pro znalce a tlumočníky zavádí povinnost pojistit se pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem jejich činnosti. Zároveň se počítá s průběžným vzděláváním, o kterém znalci a tlumočníci povedou záznamy do průkazu odbornosti. V případě, že vyjdou najevo skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že znalec nebo tlumočník pozbyl částečně nebo zcela odbornou způsobilost, je možné znalci/tlumočníkovi uložit povinnost zúčastnit se ověření odborné způsobilosti. V případě, že znalec/tlumočník při ověřování odborné způsobilosti neuspěje, je možné rozhodnout o jeho vyškrtnutí ze seznamu. Kromě toho je možné znalci/tlumočníkovi ve správním řízení uložit pokutu za porušení povinností stanovených zákonem o znalcích a tlumočnících. Pro potřeby dohledu budou znalci a tlumočníci uchovávat své písemné úkony a deníky po dobu 10 let. Novela mění vedení seznamů. Nynějších osm krajských seznamů vedených krajskými soudy a ústřední, spravovaný ministerstvem spravedlnosti, nahradí jediný seznam, vedený a spravovaný ministerstvem spravedlnosti jako elektronický registr s dálkovým přístupem.  Pokud novelu schválí  vláda a projde celým legislativním procesem, pak by mohla nabýt účinnosti k 1. 1. 2010.

Diskriminace spotřebitele
3.9.2008 (epravo.cz)
V rámci budování jednotného vnitřního trhu ve smyslu čl. 14 Smlouvy o založení ES jako skutečného ekonomického prostoru, kde je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu, je stále větší důraz kladen také na ochranu spotřebitele. Rozdíly v právní úpravě jednotlivých členských států totiž mohou být vnímány jako překážka volného pohybu. Jedním z proklamovaných cílů v rámci evropského integračního procesu je mj. vytvoření skutečného spotřebitelského vnitřního trhu, kde budou mít všichni spotřebitelé zajištěnou stejnou úroveň ochrany bez ohledu na to, v kterém členském státě se právě nacházejí. V rámci tohoto procesu je také velký důraz kladen na opatření proti diskriminaci spotřebitele. Jednotlivé prameny komunitárního práva se věnují především oblasti zaměstnání a přístupu k němu, ale nevyhýbají se ani oblasti prodeje zboží a poskytování služeb, což dokazuje i nedávno představený návrh směrnice, kterou se zavádí zásada rovného zacházení bez ohledu na víru či vyznání, zdravotní postižení, věk a sexuální orientaci. Jedním z nejdůležitějších již platných pramenů v této oblasti je směrnice Rady č. 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování. Tato směrnice se zaměřuje na potírání diskriminace na základě pohlaví. Dalším pramenem je pak například směrnice Rady č. 2000/43/ES, která se týká diskriminace na základě rasy a etnického původu, a mnohé další. Do českého práva měly být tyto prameny transponovány především antidiskriminačním zákonem, který byl v květnu tohoto roku vetován prezidentem republiky. I Senát měl s jeho přijetím problémy a přijal usnesení, ve kterém se „neztotožňuje s charakterem normy, která umělým způsobem zasahuje do přirozeného vývoje společnosti, nerespektuje kulturní odlišnosti členských států a požadavek rovnosti ve výsledku povyšuje nad princip svobody volby.“ Senát však antidiskriminační zákon nakonec schválil, neboť jej „považuje za nástroj implementace požadavků vyplývajících z evropského práva, za jejichž neprovedení hrozí České republice sankce.“ Evropské směrnice upravující rovné zacházení ve svém textu i odůvodnění zdůrazňují především to, že spotřebitel musí mít možnost využít odpovídající prostředky právní ochrany. Antidiskriminační zákon upravuje možnost v případě diskriminace využít speciální žalobu. V rámci současné právní úpravy je ale spotřebitel v České republice chráněn pouze jinými právními nástroji než je zastřešující antidiksriminační zákon, a to prameny práva, jež upravují určité dílčí otázky. V oblasti spotřebitelského práva je jím především zákon č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele. Ten v § 6 po novele provedené zákonem č. 36/2008 Sb. stanoví, že „prodávající nesmí při prodeji výrobků nebo poskytování služeb spotřebitele diskriminovat.“ V rámci českého právního řádu znamená toto ustanovení všeobecný zákaz diskriminace v oblasti prodeje zboží a poskytování služeb, tzn. zákaz diskriminace z jakéhokoliv důvodu. I na toto ustanovení zřejmě naráží prezident ve zdůvodnění svého zamítavého postoje k antidiskriminačnímu zákonu, když upozorňuje na fakt, že „většinu věcí, které jsou v zákoně uvedeny, již obsahují stávající právní normy“. Problém je ale s aplikací tohoto ustanovení. Spotřebitel, který se cítí diskriminován, se může obrátit na příslušné dozorové orgány, nejčastěji na Českou obchodní inspekci, která je obecným dozorovým orgánem podle zákona o ochraně spotřebitele. Problém je v tom, že tomuto dozorovému orgánu může spotřebitel pouze podat podnět k provedení správního řízení, dále však není účastníkem tohoto řízení a nemá v rámci tohoto řízení možnost sám za sebe bojovat za svá individuální práva, například za odškodnění za diskriminační jednání apod. Spotřebitel postižený diskriminačním jednáním se dále může se svým problémem obrátit na soud. Spotřebitel buď může žalovat diskriminujícího podnikatele o náhradu škody, nebo může podat žalobu na ochranu osobnosti. V případě žaloby na náhradu škody nelze uplatnit nárok na náhradu nemajetkové újmy, což je většinou právě ta podstatná újma, kterou spotřebitel diskriminujícím chováním podnikatele utrpí. Skutečná škoda a ušlý zisk ve smyslu § 442 občanského zákoníku bývají buď nulové, nebo velmi nízké.  Mnoho spotřebitelů pak typicky hovoří o tom, že „jim nejde o těch pár stovek či tisíc korun“, ale o princip a o to, aby se podnikatel takového jednání napříště nedopouštěl. Z tohoto pohledu se tak jeví v rámci stávající právní úpravy jako nejlepší možnost žalovat podnikatele na ochranu osobnosti. Institut ochrany osobnosti ale primárně nemá sloužit k ochraně proti diskriminačnímu chování, protože ne každé diskriminační chování může způsobit zásah do osobnostních práv, resp. ne vždy se zásah do osobnostních práv podaří diskriminovanému spotřebiteli prokázat. Proto by mohla nová žaloba podle antidiskriminačního zákona napomoci k efektivnější ochraně proti diskriminačnímu chování. Na rozdíl od žaloby na ochranu osobnosti by totiž spotřebiteli k tomu, aby se domohl svých práv, stačilo prokázat diskriminační chování podnikatele, a to ještě v určitých případech při využití obrácení důkazního břemene v rámci procesu dokazování, jak je popsáno níže. Specifikem v případech diskriminace spotřebitele je především to, že se špatně prokazuje. V rámci snahy o co nejefektivnější ochranu spotřebitele přijalo komunitární právo princip obrácení důkazního břemene, čímž je spotřebiteli poskytována také zvláštní procesněprávní ochrana. V rámci přibližování českého práva komunitárnímu právu byl tento princip do našeho právního řádu ve vztahu ke spotřebitelským vztahům zakotven zákonem č. 151/2002 Sb.. Tímto zákonem byl do § 133a občanského osudního řádu doplněn odst. 2. Toto ustanovení obrátilo důkazní břemeno pro případy diskriminace z důvodu rasového či etnického původu mj. při prodeji zboží v obchodě nebo poskytování služeb.  Podle tohoto ustanovení „Skutečnosti tvrzené o tom, že účastník byl přímo nebo nepřímo diskriminován na základě svého rasového nebo etnického původu, má soud … při prodeji zboží v obchodě nebo poskytování služeb za prokázané, pokud v řízení nevyšel najevo opak.“ Podle antidiskriminačního zákona se mělo toto pravidlo rozšířit i na diskriminaci na základě pohlaví při přístupu ke zboží a službám tak, aby byla splněna povinnost České republiky správně transponovat čl. 9 směrnice Rady č. 2004/113/ES.Samotný princip obrácení důkazního břemene je velmi kritizován ve zdůvodnění veta prezidenta republiky. Prezident uvádí, že „tento princip je naprosto absurdní, je v rozporu s našimi, ale i evropskými právními principy a tradicemi a může přinášet nové křivdy a nespravedlnosti.“ Prezident také upozorňuje na to, že diskriminace je upravena také v mnoha mezinárodních smlouvách, které mají dle čl. 10 Ústavy přednost před zákonem. Princip obrácení důkazního břemene v případech diskriminace je ovšem uznáván i podle těchto mezinárodních smluv. To potvrzuje i judikatura Evropského soudu pro lidská práva aplikující Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (Evropskou úmluvu). Evropský soud pro lidská práva poprvé připustil posun důkazního břemene v případu Nachova[4] proti Bulharsku a tuto judikaturu potvrdil např. i v rozhodnutí D. H. proti České republice[5]. Na mezinárodním poli je tedy tento princip přijímán. Z hlediska českého práva se k němu vyjadřoval v minulosti Ústavní soud ve svém rozhodnutí 419/2006. V tomto rozhodnutí Ústavní soud velmi precizně vysvětluje ústavněprávně konformní výklad daného ustanovení, jehož znění není s ohledem na transponovanou komunitární úpravu nejšťastnější. Ústavní soud interpretuje toto ustanovení tak, že „osoba, která tvrdí, že je obětí diskriminace, musí nejdříve soudu předložit skutečnosti dostatečně odůvodňující závěr o existenci možné diskriminace…“. Teprve potom přechází důkazní břemeno na žalovaného. Ten musí prokázat, že k diskriminačnímu jednání nedošlo. Ústavní soud tak uzavírá, že zmíněné pravidlo nepředstavuje překročení ústavních mezí práva na spravedlivý proces, musí však být správně interpretováno a aplikováno. Je třeba ovšem poznamenat, že se stále jedná o pravidlo výjimečné, které je aplikováno pouze v případech diskriminace z určitých důvodů, nikoliv obecně. Ani antidiskriminační zákon v této oblasti nepředstavuje v procesněprávní oblasti nějaký zásadní průlom. Dává ovšem spotřebitelům v případě diskriminace možnost využít žalob obdobných jako při zásahu do sféry osobnostních práv, tedy žaloby negatorní, restituční a satisfakční, včetně náhrady nemajetkové újmy v penězích, přičemž jim poskytuje lepší pozici především z hlediska důkazního (viz. výše). Z těchto důvodů se domnívám, že by taková ochrana v našem právním řádu byla potřebná, a to i s ohledem na budování vnitřního trhu v rámci procesu evropské integrace. Česká republika je jediným členským státem, který má s transpozicí antidiskriminačních směrnic takové zpoždění. S diskriminačním jednáním se spotřebitelé stále setkávají, proto je třeba posilovat úroveň jejich ochrany v souladu s evropským trendem a dát poškozeným spotřebitelům do rukou účinné prostředky právní ochrany tak, aby mohlo pokračovat vytváření skutečného spotřebitelského vnitřního trhu v souladu s programovými dokumenty.
Mgr. Tomáš Palla - poradce SOS - Sdružení obrany spotřebitelů, o.s.

Poslanecká sněmovna odložila rozhodování o antidiskriminačním zákoně na neurčito
Poslanecká sněmovna nejprve o týden odložila hlasování o antidiskriminačním zákoně, kterým měla rozhodnout o vetu prezidenta. Nakonec o antidiskriminačním zákoně na své 32. schůzi vůbec nerozhodla a stěžejní hlasování odložila na neurčito. Další termín, kdy by mělo být o osudu tohoto zákona rozhodnuto, zatím stanoven nebyl.