AKTUALITY

 


Záštitu nad naším projektem „Through age diversity towards fairly society", podpořeného z komunitárního programu Progress (EU), převzala také Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová Tominová. Projekt se zaměřuje na zaměstnávání osob 50+.



Minulý týden převzal záštitu nad naším projektem s názvem „Through age diversity towards fairly society", podpořeného z komunitárního programu Progress (EU), prezident České republiky p. Miloš Zeman. Projekt „Through age diversity towards fairly society" směřuje k posílení postavení osob starších 50ti let při udržení na trhu práce, resp. pro vstup na trh práce.



Horká diskuze o migraci ve Velké Británii. Velká Británie zažívá v současné době velmi intenzivní diskuzi o migraci z východní Evropy.. Více informací ZDE..

NABÍZÍME AKREDITOVANÉ VZDĚLÁVÁNÍ PRO SOCIÁLNÍ PRACOVNÍKY I PRO VEŘEJNOU SPRÁVU. Více informací naleznete ZDE

 

 

 

 

 

 

 

 

leden 2007

 

Raději mladšího? Nelze
Diskriminačním hlediskem je pohlaví, věk i praxe
Klatovský deník  -  28.2.2007
Najít práci není tak jednoduché, jak si většina lidí myslí. Zvláště pokud je člověku přes padesát let, říká pan Marcel z Klatov. Dobře ví, o čem mluví. Ačkoliv už má děti odrostlé, několikaletou praxi, zkušenosti a hlavně chuť pracovat, o práci nemůže  zavadit . Zaměstnavatelé totiž často dávají přednost mladším uchazečům. Přitom zákoník práce jasně hovoří o tom, že jakákoliv diskriminace, kam patří i věková hranice, není přípustná.
Přihlásil jsem se například do výběrového řízení na prodejce v jednom z pneuservisů. Nevzali mě. Když jsem se zeptal na důvod, pokrčil zaměstnavatel rameny. Na můj dotaz, zda je to kvůli mému věku, mi jen odpověděl: To jste řekl vy, popisuje zkušenosti se sháněním práce pan Marcel.
Podle právníka Úřadu práce v Klatovech Radka Majera je jakákoliv diskriminace uchazeče o zaměstnání z hlediska věku, jazykových znalostí, náboženství, politické příslušnosti, pohlaví a dalších nepřípustná. Zatímco u uchazečů o zaměstnání dohlíží na dodržování opatření úřady práce, u zaměstnanců jsou pak na tyto činnosti vyčleněny oblastní inspektoráty práce.
Nesetkali jsme se zatím s tím, že by uchazeč o práci byl diskriminován. Lidé mají možnost se bránit a myslím, že podobný problém by si určitě nenechali pro sebe bez povšimnutí, uvedla Dana Miškovičová z klatovského úřadu práce. Připomněla, že úřad práce mimo jiné dohlíží i na to, aby jakoukoliv diskriminaci nepřipouštěly ani nabídky volných pracovních míst. Zaměstnavatel nesmí omezovat uchazeče o práci věkem, rovněž nesmí být řečeno, že budou přijaty pouze ženy, nebo pouze muži. Diskriminačním hlediskem je i požadavek, zda uchazeč o práci musí mít praxi, dodala Miškovičová.
Pracovní uplatnění shánějí lidé prostřednictvím inzerátů v novinách, formou nabídek úřadů práce nebo osobními návštěvami, či telefonickými dotazy ve firmách a společnostech. Při přijímání nového zaměstnance by se zaměstnavatel neměl zajímat o to, zda se jedná o ženu svobodnou, či vdanou s dětmi, jakého je dotyčný náboženství, či jej jakkoliv diskriminovat vyšším věkem.

 

Nedostal práci, protože je Rom, firma nařčení z rasismu odmítá
Hranický deník  -  7.2.2007
Nepřijmu vás, protože jste Rom, to dle svého tvrzení slyšel pan Oldřich z Hranic, který chtěl pracovat u opavské bezpečnostní firmy. Přijel jsem na schůzku do Bělotína, kde hledali hlídače na místní objekt, uvedl 32letý Rom. V Bělotíně se dozvěděl, že dalším krokem k získání práce je osobní návštěva firmy v Opavě. Tam jel Oldřich o den později. Byl jsem vyzván panem Knoppem, abych ho následoval kásídlu firmy, sdělil Oldřich, který zůstal před firmou v autě. Za pár minut za ním přišel personální manažer agentury. Pan Knopp se mne zeptal, zda jsem romského původu, což mě překvapilo, protože to musel vědět už od prvního setkání, řekl Oldřich, který se dozvěděl, že ho bezpečnostní agentura nepřijme. Pan Knopp řekl, že by to na firmě neobhájil, že se omlouvá, ale nevezmou mne, dodal Oldřich, který se před třemi lety vrátil domů z Irska. Zklamaný muž vše oznámil na úřadu práce. Sepsali jsme záznam o jednání. Z vyjádření pana Oldřicha jsem získal pocit, že šlo o případ rasové diskriminace, uvedl vedoucí hranické pobočky Úřadu práce Pavel Remeň. Nařčení z rasové diskriminace při získání práce zástupce opavské bezpečnostní agentury odmítá. V nepřijetí pana Oldřicha rozhodně nebyly rasové předsudky. Každé výběrové řízení probíhá dvoufázově. Napřed na samotném místě, poté u nás ve firmě, kde vedeme pohovor s uchazečem o zaměstnání, informoval ředitel bezpečnostní agentury Petr Volný. Dodal, že firma již dříve zaměstnávala několik Romů. Nemáme s tím problém. Když to řeknu přímo, tak kdybychom pana Oldřicha nechtěli přijmout z rasových důvodů, tak by ho náš personalista nezval do Opavy, ale řekl mu to rovnou při prvním setkání v Bělotíně, dodal Petr Volný.

 

Stehlíková chce mít antidiskriminační zákon do konce roku
6.2.2007
Praha - Vládní návrh antidiskriminačního zákona by měl být hotov a projednán politiky nejpozději do konce tohoto roku. Parlament by ho pak mohl začátkem roku 2008 schválit. Novinářům to dnes řekla ministryně Džamila Stehlíková (SZ), která má ve vládě na starosti oblast lidských práv.
"Nejpozději koncem tohoto roku - to je nejzazší termín, doufám, že to bude dřív - ten vládní návrh zákona bude na světě," uvedla Stehlíková.
Česko mělo zákon na ochranu před diskriminací přijmout už při svém vstupu do EU v roce 2004. Poslední návrh loni vetoval Senát. Sněmovna o něm už před volbami nehlasovala. Normu tak čeká celý legislativní proces od počátku. Trojkoaliční vláda s antidiskriminačním zákonem počítá ve svém programovém prohlášení, v koaliční smlouvě si stanovila termín do konce letošního roku. Normu chce předložit i opoziční ČSSD. Stehlíková řekla, že pokud by sociálně demokratická předloha byla kvalitní, podpořila by ji.
Antidiskriminační zákon má zajistit rovný přístup ke vzdělání, práci, zdravotnické péči, sociálním výhodám či bydlení. Má ochránit před diskriminací kvůli sexuální orientaci, zdravotnímu postižení, jazyku, náboženství, politickému smýšlení, majetku, rodinnému stavu nebo členství v politických stranách a odborech. Norma má také usnadnit případné dokazování diskriminačního jednání.
Na vládním návrhu zákona s týmem Stehlíkové pracuje ministerstvo spravedlnosti. Nyní se rozhoduje o tom, zda společně předloží původní upravenou normu, kterou loni Senát zamítl, nebo zda se zákon zásadně změní.
Podle ministryně by měl mít agendu spojenou s rovným zacházením na starosti ombudsman. Jeho pravomoci by se tak rozšířily. "Bude schopen zastupovat občany v soudních sporech týkajících se diskriminace, ale bude pověřen i mediační činností, takže nemusí ani k soudnímu sporu dojít," uvedla Stehlíková. Podle ní lze 95 procent případů vyřešit dohodou. Stehlíková se chce zaměřit především na ochranu lidí nad 50 let, kteří jsou podle ní diskriminováni nejčastěji.
Pokud ČR antidiskriminační zákon v brzké době nepřijme a rovné zacházení nezajistí, hrozí jí podle poslankyně Anny Čurdové (ČSSD) i milionové pokuty. Evropská komise totiž již Česku pohrozila žalobou k Evropskému soudnímu dvoru. "Je to náš největší dluh vůči Evropské unii. Hrozí nám už i sankce. Už jsme dostali poslední varování," potvrdila dnes Stehlíková.

 

Ženy žalují Wal-Mart o miliardy
9. února 2007, Lidové noviny
Na 1,5 milionu žen pracujících v obchodním řetězci viní společnost, že nabízí lepší podmínky mužům.
Ženy pracující v amerických obchodních domech firmy Wal-Mart si stěžují: „Máme nižší platy a menší šanci na kariérní postup než muži.“ Jejich zaměstnavatel se bude muset nyní obhájit v největším soudním procesu kvůli diskriminaci v historii USA. K žalobě na Wal-Mart se připojilo přes jeden a půl milionu žen.
Pokud by maloobchodní gigant prohrál, může jej to podle britské BBC stát na odškodném miliardy dolarů. Wal-Mart ale jakoukoli firemní diskriminaci žen odmítá. Oznámil také, že pokud soud rozhodne ve prospěch žalující strany, proti verdiktu se odvolá.
Donald Gher z investiční společnosti Coldstream Capital Management varoval, že rozhodnutí soudu zhorší pozici řetězce na trhu, a toho se konkurenti Wal-Martu budou snažit okamžitě využít.
Spor začal už v roce 2001, kdy si na praktiky společnosti stěžovalo prvních šest žen. Ústřední postavou kauzy je Betty Dukesová. Ta začala hlasitě kritizovat firemní politiku Wal-Martu, která podle ní evidentně ženy diskriminuje.
Dukesová, která pro Wal-Mart pracuje třináct let, totiž měla zájem o práci manažerky. Tuto pozici ale přes mnoho let praxe nedostala. Podnik si nakonec vybral jejího mužského konkurenta.
Postoj soudců není jednotný
Soud v San Francisku dal za pravdu nespokojeným ženám a rozhodl, že soudní spor může pokračovat. „Faktické, statistické i nepřímé důkazy potvrzují, že k diskriminaci ve společnosti docházelo,“ řekl BBC soudce Martin Jenkins. Diskriminační praktiky ve firmě existují už od roku 1998, dodal.
S tím ale nesouhlasí další soudce v případu Andrew Kleinfeld. Podle něho jediným příznakem možné diskriminace je skutečnost, že ve Wal-Martu existuje nepoměr mezi podílem žen v dělnických a manažerských profesích. Z celkového počtu zaměstnanců totiž ženy obsazují dvě třetiny méně kvalifikovaných míst, na vedoucích místech jsou přitom zastoupeny pouhou třetinou. „Existuje riziko, že pro tisíce propuštěných žen není důvodem žaloby diskriminace, ale nedostatečná výše platů či odstupného,“ konstatoval Kleinfeld.
Wal-Mart argumentuje, že soudem přiznaný status hromadné žaloby je nesmyslný, protože jeho 3400 obchodů pracuje nezávisle na centrále. To znamená, že o personálních otázkách rozhodují samy, a to by měl brát soud v úvahu.
Advokát Brad Seligman, který ženy zastupuje, řekl, že důvody pro podání žaloby byly už dvakrát uznány jako opodstatněné. „My od Wal-Martu očekáváme, že se odvolá, ale v současnosti jsme si velmi jistí, že podpora už dvou nezávislých soudů zvyšuje naše naděje na vítězství,“ řekl Seligman.
Řetězec už minulý rok nabídl nejméně 78 milionů dolarů (necelých 1, 7 miliardy korun) jako kompenzaci pro pracovníky, kteří se ohradili proti nařízení společnosti neplatit přestávky na oběd.

 

Ženy z Wal-Martu uspěly v boji o miliardy za diskriminaci
Druhá největší firma světa čelí největšímu diskriminačnímu sporu v historii.
7. února 2007, idnes
Zhruba 1,5 milionu žen smí i nadále hromadně žalovat druhou největší firmu světa. Rozhodl o tom federální soud. Ženy si u soudu stěžují, že je Wal-Mart diskriminoval. Požadují odškodné, které by majitele obchodního řetězce mohlo přijít na miliardy dolarů.
Spor mezi řetězcem a zaměstnankyněmi se táhne od roku 2001, kdy si na praktiky Wal-Martu stěžovalo šest žen.
Ústřední postavou je 56letá Betty Dukesová, která si začala stěžovat jako první. Nelíbilo se jí, že zatímco se svými třemi lety praxe žádala o nabízené místo manažerky, Wal-Mart dal přednost jinému uchazeči. Podle Dukesové proto, že je žena a on muž. Takové praktiky prý byly ve Wal-Martu běžné. "Zažili jsme i takové, kteří dostali vedoucí funkci i po třech měsících práce," stěžuje si Dukesová.
Po třech letech se k žalobě připojily další ženy - celkem jich je přes milion. - více zde
Řetězec ale s rozšířením žaloby nesouhlasil a odvolal se proti němu.
Wal-Mart namítá, že by ženy, které se cítí diskriminované, měly žalovat konkrétní prodejny. Wal-Mart má totiž poměrně pružnou personální politiku - jednotlivé prodejny se svými praktikami dost odlišují, a proto je podle řetězce nesmyslné žalovat společnost jako celek, píše internetové zpravodajství BBC.
Federální soud ale v úterý potvrdil, že proces smí pokračovat.
"Dva nezávislé soudy už potvrdily, že by Wal-Mart měl jít před soud. Máme teď o to více sebedůvěry, i když očekáváme, že se Wal-Mart bude dál a dál odvolávat," cituje CNN zástupce žalujících žen Brada Seligmana.
Odvolací soud rozhodl o pokračováním procesu většinou dvou k jedné. "Existují faktické, statistické i nepřímé důkazy, že docházelo k diskriminaci,"  řekl soudce Martin Jenkins. Ten byl jedním ze dvou, kteří nakonec ženám přiznali právo pokračovat ve sporu.
Jeho kolega, který chtěl žalobu zamítnout, ale řekl, že jediným příznakem možné diskriminace je nepoměr mezi podílem žen na postech nižších zaměstnanců Wal-Martu a vedoucích pracovníků.
"Jediným předloženým důkazem žalobkyň byl fakt, že z celkového počtu zaměstnanců Wal-Martu jsou dvě třetiny žen a na vedoucích místech je žen jen třetina," uvedl oponující soudce Andrew Kleinfeld.
"Ne každý přece touží být manažerem. A pokud těmto ženám někdo odmítal přidělit vedoucí funkci, mohly si najít lepší příležitost někde jinde," cituje Kleinfelda CNN.

Většina Evropanů si myslí, že diskriminace je rozšířený jev
Brusel - Více než polovina Evropanů si myslí, že diskriminace na základě pohlaví, etnického původu, zdravotního postižení či věku, je v jejich zemi velmi rozšířená. V České republice je podle dnes zveřejněných výsledků průzkumu Eurobarometr nejvíce zřetelná diskriminace na základě věku, například v případě lidí, kteří se ucházejí o zaměstnání. Na rozdíl od průměrného Evropana Češi naopak uvádějí, že zanedbatelné je znevýhodňování lidí kvůli náboženskému vyznání.
Zatímco podle evropského průměru představuje věková diskriminace problém pro méně než polovinu oslovených lidí, v Česku je rozšířená podle 63 procent respondentů. Více než polovina Čechů si myslí, že znevýhodněním je také etnický původ, každý druhý uvedl, že diskriminaci jsou vystaveni postižení. Čtyři z deseti českých obyvatel upozorňovali také na diskriminaci na základě pohlaví.
Podle 80 procent lidí, kteří odpovídali během průzkumu provedeného loni létě v 25 evropských zemích, je největší nevýhodou postižení, 77 procent Evropanů považuje za znevýhodnění být Romem a 69 procent lidí to, když je člověku více než 50 let. Zdravotní postižení a věk jsou podle průzkumu také dvě hlavní nevýhody v případě, že se člověk uchází o zaměstnání.
V mnoha případech se výsledky průzkumu výrazně lišily v jednotlivých zemích: například znevýhodňování na základě pohlaví je problém pro více než polovinu Italů a Španělů, ale jen pro pětinu Němců či Finů. Náboženská diskriminace je nejpalčivější pro respondenty z Francie, Dánska a Itálie, na druhé straně se s ní setkává pouze deset procent Lotyšů a 11 procent Čechů. Znevýhodňování s ohledem na sexuální orientaci je rozšířené podle téměř tří čtvrtin Italů, v Česku nebo v Dánsku ho ale zaznamenala jen zhruba třetina oslovených.
Shoda panuje v tom, co naopak v životě překážkou není. Nejméně nevýhodné je podle Evropanů být muž - diskriminační faktor je to jen podle čtyř procent oslovených lidí, 49 procent respondentů "mužství" považuje za výhodu. Být ženou je výhodné v očích pouhých 11 procent Evropanů, 70 procent lidí si ale myslí, že v politice a také v manažerských pozicích by mělo být žen více.
I když se většina lidí se znevýhodňováním a obtěžováním běžně setkává, jen kolem třetiny z nich má povědomí o tom, že existují antidiskriminační zákony, na jejichž základě se mohou bránit. EU se to chystá změnit během letoška, který je vyhlášen Evropským rokem rovných příležitostí.

 

Chcete práci po mateřské? Nezájem!
Ústecký deník  -  5.2.2007
Bludný kruh, ze kterého jako by nebylo úniku. Mladá žena hůř sežene práci - protože co když bude brzy rodit? Pak skutečně porodí - a zůstane doma, protože muž bere vyšší plat. Přijde druhé dítě, možná i třetí. Ale jak teď najít práci? Kvůli dlouhé přestávce a hrozbě, že bude s dětmi často doma, nedostane práci dostatečně kvalifikovanou.Takže zase i méně peněz a menší šance na další vzdělání i kariérní postup.
Vede z toho začarovaného kruhu cesta ven?
Začíná to už při hledání práce. Který zaměstnavatel by rád přijal budoucí rodiče? A když se pak mladé dvojici děti narodí, je to rána za ranou. Na mateřské dovolené minimální kontakt s prací -žádné novinky, žádná školení, seberou vám počítač i mobilní telefon. A když se pak rodič do práce vrátí, často už jeho místo neexistuje. Apokud ano - tak si musí nechat zajít chuť na jakoukoli vstřícnost, jako je pohyblivá pracovní doba, stlačený pracovní týden nebo práce z domova. Je to teror? Ne, říká se tomu prorodinná politika po česku.
"Alternativní podoby pracovní doby se u nás chápou jako zátěž. Přitom vstřícnější slaďování práce a osobního života je výhodné i pro zaměstnavatele," uvádí Kateřina Machovcová z organizace Gender Studies. V Česku je ale zatím základem fixní osmihodinová pracovní doba. To může zvládat člověk bez závazků, ale ne matka s malými dětmi.
Také otec je rodičem
Zatím totiž převládá zvyk, že starost o děti spočívá hlavně na ženách. "Máme přitom vysoký podíl matek s malými dětmi, které pracují na plný úvazek. Zaměstnavatelé kvůli rodičovství nemíní upravovat podmínky. Naopak - očekávají, že se přizpůsobí zaměstnanec," potvrzuje Sylva Ettlerová z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí.
Existují ovšem firmy a úřady, které se snaží situaci zlepšit. "Zaměstnankyně na mateřské dovolené mají stejné výhody jako ty, které na mateřské nejsou. Všichni mají pružnou pracovní dobu. Uvažovali jsme dokonce o zřízení školky pro děti zaměstnanců," popisuje situaci na pražském magistrátu Eva Ferrarová. Sama ale přiznává, že průměrná česká zkušenost je zcela jiná. "V ČR je obvyklá diskriminace žen s dětmi už při hledání práce. Z důvodů péče o děti mají ženy i nižší plat," pokračuje.
Vstřícnost vůči matkám se vyplácí
"Problém zaměstnání žen po mateřské dovolené samozřejmě reálně existuje, a to i v naší firmě," říká ředitel divize Obchod a marketing VÚHŽ a. s. v Dobré Tomáš Pospíšil.
"Mám také podřízenou, která má malé dítě a občas v práci absentuje z důvodu péče o nemocné dítě. Tuto skutečnost by si manažer, který přijímá takovou ženu, měl předem uvědomit. První reakce může být samozřejmě negativní. Myslím si však, že váha této skutečnosti je oproti jiným vlastnostem a dovednostem daného pracovníka zanedbatelná."
Změna musí přijít hlavně od zaměstnavatelů, ale vydatně pomoci může i stát. Například vysvětlováním přínosu prorodinných opatření pro podniky. Získají tak loajální, a tudíž i výkonné zaměstnance.
Pomohla by i změna v přístupu mužů. "Kdyby se otcové víc zajímali o péči o děti a rodičovskou dovolenou, zaměstnavatelé by museli přestat s jednostranným zaměřením proti ženám -matkám," shrnuje Ettlerová.
---
Kdo si stojí nejhůř na trhu práce
Skupiny: myslí si:
1. Ženy s dětmi předškol. věku 70 % lidí
2. Lidé s nízkým vzděláním 64% lidí
3. Ženy staršího věku 64% lidí
4. Ženy po mateřské dovolené 59 % lidí
5. Zdravotně handicapovaní 55 % lidí
Zdroj: Gender & sociologie Sociologického ústavu AV ČR
---
Co by měl rodiči zaručit zákon
+ pružnou pracovní dobu, možnost pracovat na zkrácený úvazek či z domova
+ jistotu, že bude mít své pracovní místo, až se vrátí po mateřské/rodičovské
+ možnost vzdělávat se během mateřské/rodičovské, aby nezaostával/a za ostatními
+ možnost stejného kariérního postupu jako mají ti, kteří na rodičovské nebyli
+ zaměstnavatel mu pomůže s péčí o dítě, když jsou prázdniny, které rodič v práci nemá
---
A jak to zatím je
- téměř nulová ochota zaměstnavatelů umožnit pružnou pracovní dobu nebo práci z domova
- firmy často protizákonně nedrží ženě na rodičovské dovolené (otcové RD využívají zřídka) místo
- potíže žen s dětmi nebo žen, které děti mít teprve budou, dostat vůbec dobrou práci
- z důvodu péče o děti ženy nemají stejné příležitosti ke kariérnímu postupu
- zkrácené úvazky jsou finančně méně výhodné pro zaměstnavatele i pro zaměstnance

 

EU odstartovala rok rovných příležitostí
30.1.2007
BERLÍN - Evropský rok rovných příležitostí dnes v Berlíně odstartovali německá ministryně pro rodinu Ursula von der Leyenová a eurokomisař Vladimír Špidla. Cílem kampaně Evropské unie je poukazovat na nepřípustnost diskriminace kvůli pohlaví, etnickému původu, zdravotnímu postižení či věku.
Lidé z EU by se měli během roku intenzivněji dozvídat o svých právech proti různému omezování a o výhodách rozmanitosti společnosti.
"Rovnost příležitostí je základním právem a jestliže chce Evropa držet krok ve světové soutěži, musíme i my přinést náš vklad," řekl Špidla na úvod dvoudenní konference, která se v německé metropoli problémem zabývá. Německo v tomto pololetí předsedá EU.
Podle nedávno zveřejněného průzkumu Eurobarometr si více než polovina Evropanů myslí, že diskriminace na základě pohlaví, etnického původu, zdravotního postižení či věku je v jejich zemi velmi rozšířená. V Česku je nejvíce zřetelná diskriminace na základě věku, například u uchazečů o zaměstnání. Na rozdíl od průměrného Evropana Češi naopak uvádějí, že zanedbatelné je znevýhodňování lidí kvůli náboženskému vyznání.
Zatímco podle evropského průměru představuje věková diskriminace problém pro méně než polovinu oslovených lidí, v Česku je rozšířená podle 63 procent respondentů. Více než polovina Čechů si myslí, že znevýhodněním je také etnický původ, každý druhý uvedl, že diskriminaci jsou vystaveni postižení. Čtyři z deseti českých obyvatel upozorňovali také na diskriminaci na základě pohlaví.
Podle 80 procent lidí, kteří odpovídali během loňského průzkumu v 25 evropských zemích, je největší nevýhodou postižení, 77 procent Evropanů považuje za znevýhodnění být Romem a 69 procent lidí to, když je člověku více než 50 let. Zdravotní postižení a věk jsou podle průzkumu také dvě hlavní nevýhody v případě, že se člověk uchází o zaměstnání.

 

Lidé si více stěžují na zaměstnavatele
Sokolovský deník  -  25.1.2007
Více stížností podávají lidé na zaměstnavatele. Na porušování pracovněprávních vztahů nebo pracovních podmínek ze strany zaměstnavatelů bylo na Sokolovsku vloni podáno 192 stížností na Oblastní inspektorát práce v Plzni. Zcela ukončenobylo38podnětů. Je to téměř dvakrát více než v roce 2005, kdy bylo ukončeno jen 14 podnětů.
V ostatních případech jsou stížnosti vzhledem ke své složitosti prokazování skutečností stále v šetření, uvedl vedoucí inspektor Oblastního inspektorátu práce v Plzni Miroslav Duchek. Podle něj je možné také stížnosti dle jejich povahy a závažnosti po posouzení zařadit k šetření na určité období letošního roku nebo je zařadit k následnému využití v plánu kontrolní činnosti příslušného zaměstnavatele.
V řadě případů jsou stížnosti předmětem komplexních kontrol. To se týká i anonymních podnětů, poznamenal Duchek. V této souvislosti není ale inspektorát povinen šetřit všechny případy stížností.
Inspektorát není kompetentní, aby nařídil zaměstnavateli či ho jinak donutil k vyrovnání jeho dluhů vůči zaměstnancům. Také neřeší individuální uspokojení nároků zaměstnance. Toto je nutné řešit pouze prostřednictvím soudního sporu, připomíná vedoucí inspektor. Kompetence inspektorátu končí zjištěním a konstatováním porušení plnění určité zákonné povinnosti ze strany zaměstnavatele a podle povahy a závažnosti případným uložením finanční sankce. Tímto není zpravidla docíleno nápravy vůči zaměstnanci, doplnil Duchek.
V převážné většině je obsahem stížností například nevyplacení mzdy, cestovních náhrad, nepředání zápočtového listu či práce bez pracovní smlouvy. V posledních měsících je podle Duchka předmětem stížností diskriminace nebo nerovné chování.

 

Podpora rovných příležitostí mužů a žen na Mostecku
Mostecký deník  -  25.1.2007
Jednou se základních hodnot moderní společnosti je rovnost mužů a žen. Ta představuje pro Evropskou unii jednu z hlavních priorit pro třetí tisíciletí. Tuto prioritu se proto snaží prosazovat navzdory ne vždy příznivým okolnostem.
Ačkoli během dvacátého století došlo v postavení žen ve společnosti k obrovskému pokroku, mnohé neoprávněné nerovnosti stále přetrvávají.
Jedná se o zamezení přístupu k společenským zdrojům, možnostem a příležitostem na základě kategorizace lidí na muže a ženy bez jakéhokoliv ověření jejich individuálních schopností a osobního potenciálu. Diskriminace na základě pohlaví se objevuje ve všech sférách a oblastech lidské, rodinné, kulturní.
Diskriminace žen v pracovním procesu je velice závažný problém, který je potřeba řešit. Proto je v České republice, jako i v celé Evropské unii, zakázána diskriminace na základě pohlaví, a to jak při přijímání do zaměstnání, tak i v zaměstnání.
Podle mnohých odborníků však ve většině případů samy ženy brání odhalení diskriminace, neboť se bojí dlouhých soudních sporů nebo toho, že se na ně zaměstnavatelé budou dívat skrz prsty. Je tedy nutné informovat ženy o tom, jaké existují možnosti obrany proti tomuto negativnímu jevu.
Politika Evropské unie důsledně uplatňuje vyrovnávání příležitostí (metody genderového mainstreamingu). Vpraxi to znamená nejen zavádění takových opatření, která otevřou ženám cestu k paritnímu postavení ve všech významných společenských aktivitách, ale také uplatňování z hlediska rovných příležitostí ve všech existujících politikách, strategiích a plánech.
V České republice vznikla na poli rovnosti mužů a žen celá řada projektů, majících za cíl smazat rozdíly mezi oběma pohlavími.
Jedním z nich je i projekt WORKCENTRUM, který nově organizuje vzdělávací společnost ASISTA s.r.o. za pomoci svých partnerů, Krušnohorského centra pro rodinu a Oblastní charity v Mostě.
Projekt byl zahájen v lednu 2007 a kromě několika rekvalifikačních kurzů obsahuje i zřízení WORKCENTER v Mostě a Chomutově a počítá také s poskytováním poradenství a asistencí při hledání zaměstnání.
Cílovou skupinou projektu je široký okruh žen, a to ženy absolventky, ženy v předdůchodovém věku, ženy vracející se na trh práce, se zdravotním postižením, ženy (i muži) pečující o děti předškolního a školního věku, ženy, jejichž vzdělání neumožňuje uplatnění na trhu práce, ženy ohrožené nezaměstnaností a začínající ženy podnikatelky.
Projekt "WORKCENTRUM" je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
ESF napomáhá rozvoji zaměstnanosti podporou zaměstnatelnosti, podnikatelského ducha, rovných příležitostí a investicemi do lidských zdrojů.

 

Ministr: Vězňů by mělo pracovat víc
16.1.2007
Kdyby se to nedělo za mřížemi, vypadalo by to jako normální pracovní den. Vstát, vyčistit zuby, oholit se, nasnídat a pak do práce. A z ní zase zpátky. Ne však domů, nýbrž do vězení.
Vězňů by ale mělo pracovat víc. Ministerstvo spravedlnosti připravuje novelu zákona o výkonu trestu, která rozšiřuje okruh subjektů, u nichž by vězni nemohli práci odmítnout.
"V současnosti právní řád stanoví povinnost vězně pracovat pouze pro zařízení, jejichž zřizovatelem nebo většinovým vlastníkem je stát. Nově by museli vzít také práci například pro obce a kraje," řekl ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil.
Jediné místo, kde pracují úplně všichni
Praxe v jihomoravských žalářích se od záměru zatím poněkud odlišuje. Jediná věznice, která hlásí stoprocentní zaměstnanost je Vazební věznice Brno. "Všech jedenadevadesát vězňů pracuje uvnitř objektu. Uklízejí, vaří nebo jsou zaměstnáni v prádelně," konstatovala mluvčí brněnské vazební věznice Soňa Haluzová.
Každé ráno navíc dva vězni opouštějí brány věznice a jezdí za prací mimo přísně střežený areál. "Vyzvedává si je podnikatel, který vlastní velkosklad. Tam zmínění vězni pracují," dodala Haluzová.
Ostatní věznice jsou na tom hůř. V Kuřimi na Brněnsku dělá jen necelá polovina odsouzených. "Převážná část vězňů pracuje uvnitř areálu. Jsme věznice s dozorem, a tak nemůžeme většinu odsouzených posílat na venkovní práce," uvedl Vladimír Novotný.
Výjimky se však podle něj najdou. "Například včera jsme poprvé poslali několik vězňů na brněnský Automotodrom. Demontovali tam svodidla a měli na starosti ještě jiné údržbářské práce," doplnil Novotný.
Pestrá skladba pracujících vězňů je ve znojemském žaláři. "Pracuje tam devatenáct odsouzených v kuchyni, jeden holič, jeden knihovník, tři odsouzení jsou v údržbě a jeden u autodopravy," vyjmenovala zařazení vězňů mluvčí Generálního ředitelství Vězeňské služby Lenka Smutná.
Dalších třicet mužů za mřížemi našlo uplatnění u firem. "Mezi zaměstnavateli jsou například Agrodružstvo Jevišovice, pila v Pavlicích nebo Patriot Technology Běhařovice," dodala Smutná.
Jedním ze soukromníků, kteří vězně zaměstnávají, je Jaromír Kovářík z pily a sušárny dřeva Pavlovice. "V zásadě jsem s vězni spokojen. Mají jednu výhodu. Když vidím, že se jim nechce dělat, řeknu jim, ať druhý den nechodí," říká podnikatel ze Znojemska.
Změna by vyřešila obrovské dluhy
Průměrná měsíční odměna vězně činí čtyři tisíce tři sta korun. Loni stát na tyto odměny vynaložil bezmála sto dvacet milionů. Pokud by pracovalo víc vězňů, mohl by se tak částečně vyřešit problém obrovských dluhů, které mají propuštění vězni vůči vězeňské službě. Za každý den věznění totiž musejí platit padesát korun.
Celkově tak dluhy dosahují mnohamilionových částek. Náklady na jednoho vězně včetně administrativy jsou jinak až tisíc korun denně.

 

Ženy berou méně, muži míří výše
11.01.2007 - idnes
Ženy dostávají podle statistik až o čtvrtinu menší plat než muži. Ne vždy je za tím diskriminace. Pokud by na ni žena přece jen pojala podezření, nemá příliš šancí uspět u šéfa ani u soudu.
Sekretářka Vlasta má na ledničce v kanceláři magnet s následujícím mottem: „Cokoli žena dělá, musí dělat alespoň dvakrát lépe než muž, aby byla alespoň z poloviny tak oceněna. Naštěstí to není těžké.“ Nápisu se usmívá, ale považuje ho za výstižný. „Je jasné, že když přijde na stejnou pozici muž, dostane automaticky víc jako živitel rodiny. Já jsem přitom sama s dětmi,“ krčí rameny. Ale podle čeho srovnává? „Je pravda, že na pozici sekretářky v naší firmě muži nepracují,“ přiznává nakonec. Odvolává se však na statistiky.
Rozdíl je šest tisíc
Data Českého statistického úřadu rozdílné platy žen a mužů v jejím oboru potvrzují. Průměrná mzda nižších kancelářských pracovníků činila v roce 2005 (novější data ještě nejsou k dispozici) 17 498 korun. Zatímco muž si na těchto místech průměrně vydělal 20 332 korun, žena dostala jen 16 648 korun. U pedagogů a zdravotníků činil rozdíl dokonce sedm tisíc, u vedoucích pracovníků bezmála 19 tisíc korun.
Při porovnání celkových průměrných platů jsou české ženy na třech čtvrtinách oproti mužům, berou o šest tisíc korun méně. Znamená to nutně, že jsou v hodnocení diskriminovány? Zákony přece zakotvují zásadu „za stejnou práci stejná odměna“. Svědčí to tedy o předsudcích a nízké společenské vyzrálosti?
To si nemyslí například vysokoškolský pedagog Ladislav Špaček. „Stále sice může někde přetrvávat tradiční představa, že muži jsou živiteli rodin, a tak jim dá šéf víc, ale myslím, že i to se vytrácí,“ míní. „Statisticky berou ženy méně proto, že nejsou tolik ochotné nastupovat do manažerských funkcí. Krátily by totiž svůj čas, který chtějí věnovat dětem. A to je zcela přirozené a rozumné.“ Neziskové organizace, které se rovným přístupem k mužům a ženám zabývají, ale tvrdí něco jiného.
Méně i na stejné pozici
Podle brožury Kariéra - rodina -rovné příležitosti, kterou vydala organizace Gender Studies, berou ženy nižší plat než muži i na stejných pozicích uvnitř jedné firmy.
Sice to už není o čtvrtinu, ale nadále zaostávají o 11 až 12 procent. „Samozřejmě, že rozdíly jsou do jisté míry dány i tím, že muži a ženy směřují do různých oblastí. Už při rozhodování jsou ovlivněni očekáváním společnosti. Největší překážkou jsou však stereotypy nadřízených,“ říká ředitelka organizace Alena Králíková. „Už několikrát jsem od muže-šéfa slyšela, že ženu přijme, jen když dokáže, že je lepší než muž. Jiný názor je, že ženy jsou levnější pracovní síly, protože se méně doceňují a říkají si o nižší plat.“ Podle Králíkové by firmy měly u pracovních míst přesně popsat vyžadované úkoly a hlídat, aby za ně dostávali všichni stejně.
Soudit se je riskantní
Má-li žena podezření, že bere méně než muž kvůli pohlaví, měla by především požádat o schůzku nadřízeného. „Přátelsky mu vylíčí, co se jí v poslední době podařilo či co chce ve své práci vylepšit. Doporučuji zdržet se kritiky,“ radí pražská advokátka Zdeňka Beranová. Pokud pracovnice neuspěje, má možnost obrátit se na soud. V praxi to však nebude jednoduché. Zákoník práce odkazuje na antidiskriminační zákon, který poslanci stále neschválili.
U soudu by musela pracovnice sama dokazovat, že má plat nižší než stejně postavený a výkonný kolega. A to v situaci, kdy se ve firmách o mzdě obvykle nemluví. „I když budou oba ve stejné funkci a budou mít stejné výsledky, stále ještě nemusí jít o diskriminaci,“ upozorňuje advokátka Jindra Pavlová. „Kdo a jak změří, že oba odvádějí stejnou práci a ve stejné kvalitě?“ Šéf se může bránit tím, že vyšším platem odměňuje například jazykovou vybavenost, praxi nebo znalost práce s počítačem. Protože v zákonech přesný popis diskriminace chybí, dokazování by bylo velmi složité a riskovat soudní proces a následné hrazení soudních výloh by se nemuselo vyplatit.
Co říkají čísla
• 25 procent
O tolik berou muži více než ženy. Mimo jiné i proto, že častěji zastávají vyšší pozice.
• 11 až 12 procent
O tolik berou muži více než ženy na srovnatelných pozicích ve stejných firmách.



Přistupují české firmy k mužům a ženám stejně?
Jiřina Šiklová, socioložka
Zaměstnavatelé při přijímání i hodnocení preferují muže podle představy, že muž je hlavním živitelem rodiny a není tolik zatížen starostmi o domácnost. Ženy však nediskriminuje právo, ale předsudky vůči ženám i mužům.
Diskriminace žen je totiž jinou formou diskriminace mužů, a naopak. Situace se ale postupně lepší.
Bedřich Danda, předseda Sdružení podnikatelů a živnostníků ČR
Ve vedení každé firmy by měla být aspoň jedna žena. Ženská logika bývá prospěšná. Je nutné, aby na určité pozici ve firmě byly stejné platové podmínky u obou pohlaví. Druhá věc je, zda každá žena může vykonávat fyzicky náročné práce. Ne každá žena je schopna například řídit autobus.
Eva Hauserová, spisovatelka, editorka časopisu Marianne
Ženy stále berou za stejnou práci méně než muži. Mohou za to předsudky o „mužích-živitelích“, ale i to, že muž si razantněji řekne o „mužský plat“. Řešit tuhle situaci je těžké, nedozvíte se, kolik přesně berou kolegové. Ženy navíc bývají za práci vděčné a doporučení, že si mají sebevědomě říct o vyšší plat, by se asi usmály.
Jan Sokol, děkan Fakulty humanitních studií UK
Obecně, občansky správné to určitě není, česká společnost ovšem stále rozlišuje role žen a mužů -oblečením, chováním, zdvořilostí. Tyto otázky vidí méně hystericky než některé západní společnosti. Možná to souvisí s tím, že nemáme jako jiné jazyky ten mindrák, že slovo „člověk“ znamená zároveň i „muž“.


Zaměstnanci nad 50 let jsou terčem diskriminace
Podle výzkumu mají padesátníci a starší na trhu práce horší postavení než zdravotně postižení, ženy s malými dětmi, absolventi škol, Romové, těhotné ženy a mladí lidé do 25 let. 
Přestože zákony v Česku zakazují diskriminaci kvůli věku, setkalo se s ní přímo celkem 55 procent zaměstnanců starších 50 let. Z nich 15 procent ji zažilo samo na sobě. Zjistil to výzkum STEM mezi 1011 zaměstnanci, se kterým novináře seznámil v úterý ředitel společnosti Jan Hartl.
Co si lidé myslí o znevýhodňování starších:
• nezná žádný takový případ 13 %
• jiná zkušenost 40 %
• zažil to osobně 15 %
• ví o tom jen z doslechu 32 %
"V našem výzkumu pouze 13 procent zaměstnanců uvedlo, že se s diskriminačním chováním vůči pracovníkům starším padesáti let nikdy nesetkalo," uvedl Hartl. Podle něj zbylých 32 procent dotázaných ví o případu diskriminace starších lidí z doslechu.
"Manažeři mají pocit, že rovnost přístupu k jednotlivým skupinám je dána tím, že všem měří stejným metrem. Ale pokud máte pravidla nastavena na výkonnost a způsob práce mladých lidí, tak důsledným dodržováním takovéhoto principu vlastně nevyužíváte možnosti těch starších. Že by mohli diferencovat, je nenapadne," řekl Hartl.
Podle výzkumu mají padesátníci a starší na trhu práce horší postavení než zdravotně postižení, ženy s malými dětmi, absolventi škol, Romové, těhotné ženy a mladí lidé do 25 let.
Nacházejí špatně placená místa
Tři čtvrtiny zaměstnanců se domnívají, že starší lidé nacházejí pracovní příležitosti především v horších a špatně placených oborech. Celkem 84 procent respondentů je přesvědčeno, že pracovní uplatnění pro lidi nad 50 let je u nás velký problém, který je třeba rychle řešit.
Starší lidé jsou vnímáni především jako zkušení, odpovědní, spolehliví, pilní, profesionální, důvěryhodní, na druhé straně ale také jako nevýkonní, slabí, zkostnatělí a neperspektivní.
Podle výzkumu je celkem 93 procent dotázaných přesvědčeno, že zkušenosti starších lidí jsou pro firmu přínosem, 92 procent si myslí, že starší mívají odpovědný vztah k firmě, 83 procent míní, že v některých profesích jsou starší lidé nepostradatelní, a 78 procent respondentů je přesvědčeno, že starší pracovníci jsou schopni řešit problémy s nadhledem a v širších souvislostech. Na druhé straně si však 83 procent lidí myslí, že některé obory jsou pro lidi nad padesát let nevhodné, 70 procent je přesvědčeno, že starší zaměstnanci se hůře přizpůsobují novým požadavkům.
Podle mínění respondentů se starší zaměstnanci špatně učí novým věcem (63 %) a mají nižší pracovní tempo (58 %).
Třetí kariéra
"Stereotyp zkušeného, ale málo flexibilního staršího pracovníka je v pracovním prostředí přítomen velice silně," zdůraznil Hartl. Uvedl, že starší zaměstnanci většinou neumějí prodat své přednosti, neumějí odpočívat, takže se snadno unaví a nejsou pak schopni mobilizovat své síly.
K tomu, aby se naučili prosazovat své schopnosti, zorganizovat si čas a podpořit zdravé sebevědomí, by měl přispět dvouletý projekt Třetí kariéra, jehož součástí je i uvedený výzkum. Projekt je financován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem. Jeho výsledkem má být rovněž návod pro firmy, jak využívat schopností starších pracovníků.
Jak na tiskovce zdůraznil Peter Kutschera ze společnosti CSP Management Consultants, mnohé firmy se neuváženým propouštěním starších pracovníků připravují o kompetence získané právě zkušenostmi. "Firmy nebudou slyšet na apel - buďte hodní na starší pracovníky, oni si to zaslouží. Ale když jim ukážete, co jejich zaměstnáním získají a naopak jejich propuštěním ztratí, budou reagovat," dodal Kutschera.


Romy stále diskriminujeme, tvrdí Člověk v tísni
22. prosince 2006  - idnes
Mezi českými Romy je podle zprávy až 70procentní nezaměstnanost.
Romové v Česku čelí diskriminaci a to nejen na trhu práce. Nerovný přístup se projevuje i v bydlení a vzdělávání. Konstatuje to zpráva "Raxen" společnosti Člověk v tísni zabývající se stavem rasismu, xenofobie a antisemitismu v ČR.
Podle ní nejsou Romové na trhu práce diskriminováni kvůli etnické příslušnosti, ale spíše kvůli všeobecně rozšířeným předsudkům mezi zaměstnavateli.
Většina z nich je totiž přesvědčená, že Romové mají špatnou pracovní morálku a nepracují kvalitně.
Zpráva Raxen připomíná, že pokračovalo odsouvání Romů na okraje měst a obcí. V chudinských domech a čtvrtích nyní žije až 80 tisíc Romů.
Míru nezaměstnanosti Romů odhadují experti na 70 procent, přitom v ČR v listopadu činila 7,3 procenta.
"Častá je situace, že jsou takto dlouhodobě nezaměstnaní všichni dospělí členové domácnosti," uvádí zpráva. Vládní koncepce integrace přitom počítala s maximálně padesáti procenty.
Za nezaměstnaností Romů vidí zpráva Raxen malou kvalifikaci, špatný zdravotní stav, nižší schopnost jednat s okolím i "demotivující sociální systém".
Ve vzdělání není lépe
K zvýšení zaměstnanosti a tím i snazší integraci Romů do společnosti je nutné především vzdělání. Podle zprávy Raxen ale ve školství dál přetrvává "segregace Romů".
Romské děti totiž často končívají automaticky ve zvláštních školách. Romské organizace tuto praktiku kritizují. Podle nich se tak romským dětem uzavírá cesta k vyššímu vzdělání.
Ochranu před diskriminací měl v ČR zajistit antidiskriminační zákon. Česko ho mělo přijmout už při svém vstupu do EU. Stále ho však nemá. Naposledy o normě Sněmovna jednala v květnu, kdy ale nepřehlasovala senátní veto.


Podle šéfa německých Romů je diskriminace v ČR vážný problém
5. října 2006 - idnes  
Diskriminace Romů je vážný problém v České republice, na Slovensku a na Ukrajině. OSN musí více usilovat o ochranu práv Romů a na jejich diskriminaci upozorňovat. Prohlásil to včera v sídle OSN zástupce jedné z největších menšin v Evropě, předseda Ústřední rady německých Romů a Sinti Romani Rose.
Orgány OSN zabývající se lidskými právy musejí vzít na vědomí, že zpráva Evropského monitorovacího střediska pro antisemitismus a rasismus za rok 2005 ukazuje, že nejzranitelnější menšinou v Evropě jsou Romové. "Tuto menšinu, která čítá 12 milionů, ohrožují rasismus, diskriminace a apartheid," řekl Rose. 
Ústřední rada německých Romů a Sinti se snaží více informovat o Romech, kteří byli vyvražděni za holocaustu. Podle Roseho bylo připraveno o život na půl milionu Romů. Společnost má o jejich osudu jen málo znalostí, což ještě přispívá k jejich dnešní diskriminaci. Rose uvedl, že neonacistické skupiny stále více používají internet, aby šířily nenávistnou propagandu proti Romům. 
Tisková konference, na níž Rose hovořil, se konala před výstavou, která bude v OSN otevřena v lednu a která se soustředí na pronásledování Romů nacisty. Pronásledování ale podle autorů pokračuje i dnes. 
Evropské monitorovací středisko v květnu uvedlo, že rozsáhlá diskriminace a záporné stereotypy brání začlenění romských dětí do státních škol v unii. Vlády podle střediska musejí více prosazovat rovný přístup a potírat segregaci. Ve studii se konstatovalo, že Česká republika, Maďarsko a Slovensko umísťovaly romské děti do škol pro mentálně postižené děti.


Vrchní soud v Olomouci odročil případ údajné diskriminace Romů
4. října 2006 - idnes 
Vrchní soud v Olomouci dnes odročil na neurčito případ provozovatele baru v Ostravě Jiřího Ozdince, který čelí žalobě na ochranu osobnosti. Podali ji tři Romové, které personál v baru odmítl obsloužit. Odvolací soud zjistil chybu v písemném vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně. Vrátí proto spis Krajskému soudu v Ostravě, který musí vadu odstranit.
Krajský soud v Ostravě loni uložil muži, aby se trojici Romů písemně omluvil a zaplatil jim po 50.000 korunách jako náhradu nemajetkové újmy. V písemném vyhotovení však finanční náhradu uvedl jen u dvou žalobců. "Byla zjištěna vada v rozsudku, kdy se neshoduje vyhlášení rozsudku s jeho písemným vyhotovením. Z toho důvodu je nutné věc vrátit krajskému soudu, aby vadu odstranil," řekl dnes ČTK mluvčí vrchního soudu Petr Angyalossy. 
Bar v Ostravě navštívili Romové se svými dalšími známými před pěti lety. Personál baru je odmítl obsloužit s tím, že nemají klubové karty a do podniku bez nich údajně vstoupit nemohou. Krátce po jejich odchodu se ale do provozovny bez potíží dostali jejich známí, kteří nejsou Romové, a to i bez klubových karet. Také policisté, kteří na místo přijeli, zjistili, že klubovou kartu neměl žádný z hostů. Podle žalobců tak byla uražena jejich lidská důstojnost a byli diskriminováni. 
Provozovatel baru trvá na tom, že podmínkou vstupu do podniku jsou klubové karty a Romům byly na místě vysvětleny podmínky, jak je mohou získat. Proto se proti rozhodnutí krajského soudu odvolal.

 

První žena, která se soudila kvůli diskriminaci, prohrála
25. září 2006 - idnes 
Marie Čauševič prohrála spor s Pražskou teplárenskou. Tvrdila, že neuspěla v konkurzu na finanční ředitelku, protože je žena. Manažerka už dříve oznámila, že se v případě neúspěchu odvolá.
Celý spor tak nekončí. Čauševič už dříve řekla, že očekává, že spor budou řešit až evropské soudy.
"Myslím, že to zatím bylo první jednání, takže bych výsledek nenazývala neúspěchem. V každém případě budeme pokračovat. Budu se odvolávat," řekla Čauševič po jednání. "Je to jednání soudu první instance a většina velkých kauz se nerozhodla hned v prvním stání."
"I přesto, že nebylo nikde stanoveno jasné pořadí jednotlivých kandidátů, nevyšlo najevo, že by Marie Čaušević byla nejlepší. V rámci vyhodnocování jednotlivých uchazečů nebyla Marie Čaušević nijak diskriminována, výsledek hlasování představenstvu pak nepodléhá přezkumu soudu," řekl k verdiktu soudce Tomáš Mottl.
Soud podle Čauševič ale vyhodnotil důkazy a argumenty nesprávně. "Myslím, že došlo k diskriminaci," dodala. "Teď bych ženám, které se také cítí diskriminovány, nedávala žádný odkaz, protože tento rozsudek vlastně říká držte hubu a neozývejte se. A také tlumí všechny snahy o řešení tohoto problému ve společnosti," dodala.
Prohrála, ale chce zůstat
Čauševič už dříve řekla, že stání před soudem ji nijak netěší. "Chce to hodně podpory od okolí, pevné nervy a také finanční prostředky.  Zůstávám v Pražské teplárenské, nevidím důvod, proč bych odcházela. Práce se mi líbí, baví mě to co dělám. Jsou tam velice dobří a féroví lidé, chovají se ke mně velmi slušně," uvedla.
"Že zůstane nadále zaměstnankyní Pražské teplárenské, je rozhodnutí paní Čaušević. Domnívám se, že chování zaměstnanců Pražské teplárenské je řízeno etickým kodexem a předpokládám, že i nadále se jím budou řídit," řekla k tomu mluvčí Pražské teplárenské Světla Prokešová.
Na kariérní postup v Pražské teplárenské Čauševič nemyslí. "I kdybych dostala Nobelovu cenu za ekonomii, tak stejně nemám šanci vyhrát žádné výběrové řízení.
Důležité je, že se jedná o skrytou diskriminaci. Při výběrovém řízení mě nikdo neodmítne proto, že jsem žena. Nikdo se mě nezeptá na žádnou diskriminační otázku. Přece jen jsme společnost 21. století a takhle se diskriminace nedělá," konstatovala Čauševič.
Soudní proces byl sledován i médii. Jednalo se totiž zřejmě o vůbec první podobný případ v Česku. Verdikt měl padnout už v pátek, ale po závěrečných řečech obou stan si soudci vzali ještě víkend na rozmyšlenou. Objevila se totiž podle nich řada dalších otázek, které ještě museli zvážit.
Nakonec žalobu Čauševič neuznali, firmě ale vytkli několik věcí. Zejména to, že se informace o konání druhé fáze výběrového řízení neobjevila na firemním intranetu. Soudu se také nelíbilo, že jednotliví účastníci zřejmě měli při pohovoru odlišný čas na přípravu řešení případové studie.
"Pražská teplárenská určitě vyhodnotí všechny výtky soudu a zařídí se podle nich," řekla mluvčí.
Co předcházelo soudnímu jednání?
Na uvolněný post po finančním řediteli, který odstoupil loni v květnu, vyhlásila firma konkurz. V mezičase dostala Čaušević nabídku na dočasný zástup. Společnost si pak najala specializovanou agenturu na výběr manažerů Kaufmann & Partner. Ta měla nejen najít vhodné kandidáty, ale také je pomoci ohodnotit. Z pěti kandidátů dostala Čaušević hodnocení jako jedna z nejvhodnějších, a to nejen od expertní firmy, ale i od dvou ze čtyř členů představenstva.
V teplárenství pracovala už dříve a zastávala také post finanční ředitelky. Pro neshodu mezi šéfy však Pražská teplárenská hledala další uchazeče. Do nového kola výběru dodala personální agentura další tři kandidáty. V součtu všech výběrů Čaušević získala opět nejlepší známku od dvou členů představenstva. Zástupci anglického akcionáře ji však zamítli a prosadili kandidáta druhého výběru Pavla Pejřimovského z Teplárny Písek.
Oficiální důvod pro nepřijetí byl nesouhlas Richarda Lappina a Františka Hejčla, jak stojí v dopise, který dostala zaměstnankyně loni v září. První řekl, že vhodného kandidáta nenašel žádného, druhý uvedl, že paní Čaušević "bude vždy na druhém místě, a to z hlediska informační asymetrie".


Ostravský soud neuznal diskriminaci Romů
5. září 2006-idnes 
Tři romští mladíci nepřesvědčili ostravský soud, že byli terčem rasové diskriminace. Soudkyně v pondělí zamítla žalobu Gejzy a Gustava Jedinákových a Josefa Gorola proti provozovatelům klubu Helax ve Stodolní ulici, kam je loni v březnu odmítli pustit členové ostrahy.
Mladíci v tom vidí rasovou diskriminaci, žádají omluvu a každý finanční satisfakci třicet tisíc korun za to, jak tím byla snížena jejich lidská důstojnost.
"Diskriminační zásah do práv žalobců nebyl prokázán," rozhodla soudkyně Severová. Dospěla k závěru, že skutečným důvodem, proč je ostraha nechtěla pustit, nebyl etnický původ, ale to, že si nechtěli odložit v šatně bundy.
Mladíci to odmítají. "O bundách to vůbec nebylo!" trval na svém Gorol. "Byli jsme připraveni si bundy dát do šatny a zaplatit vstupné, ale vyhazovači nás nenechali a řekli, že máme ihned odejít," líčil. "Když jsme se ptali proč, řekli, ať jdeme a  že to s námi nebudou řešit," doplnil Gejza Jedinák.
Mladíci chtěli vejít do klubu v rámci testu, který s jejich pomocí dělali členové sdružení Vzájemné soužití a Porady pro občanství, občanská a lidská práva. V kritickou chvíli, kdy jednali s ostrahou, však byli sami. Členové ochranky se hájí tím, že Romové si odmítli sundat bundy, což se v klubu striktně dodržuje.
"Dokazuje to, jak je těžké prokázat diskriminaci. Soudu stačilo, že ostraha tvrdí, že je nepustili kvůli kabátům. Určitě se odvoláme," řekl právník poradny David Strupek


Manažerka: Firmy by mohly být k maminkám vstřícnější
29.08.2006 - idnes
Členka představenstva a ředitelka firemního pojištění Hana Axmannová začínala s kariérou v Evropské cestovní pojišťovně v roce, kdy její dvojčata právě začala chodit do první třídy. Na jejich výchovu byla sama, protože dva roky předtím ovdověla. Přesto nemá pocit, že by šidila práci nebo děti.
Jak jste stihla práci ve firmě, která se utvářela a zabrala hodně času, a dvojčata, která začínala se školou?
Měla jsem štěstí - domov, škola, práce a samoobsluha byly velmi blízko sobě a tvořily tak magický čtverec, ve kterém jsem se pohybovala. Děti šly do školy v září, já nastupovala od října, a tak jsem měla čas je naučit chodit do školy a pomáhat jim se začátky. I po nástupu do práce jsem je denně vypravovala a kontrolovala, zda přešly bezpečně ulici.
Začátky ve firmě sice byly hektické, ale mě to moc bavilo. Bylo nás jen pár, dánská společnost, která pojišťovnu jako dceřinou společnost založila, se nám hodně věnovala. Učili nás firemní kultuře - jak zacházet s klienty, přejímali jsme a upravovali na české poměry jejich produkty, přijímali nové kolegy, to všechno bylo velmi zajímavé.
* Pomáhal vám někdo s dětmi?
Hlavně moje maminka. Čekala na děti, když přicházely ze školy, uvařila jim, dohlédla na psaní úkolů. Výhodou bylo, že dcera ani syn neměli se školou potíže a dostali také v první třídě výbornou paní učitelku. Celou dobu mi pomáhal i tchán, bral si děti občas na víkendy i na prázdniny.
* Musela jste řešit, zda dát přednost dětem, nebo kariéře?
To ne, v takové situaci jsem se neocitla. Pokud by měly děti třeba vážné zdravotní problémy, kariéru bych určitě přerušila. Myslím si ale, že se většinou dá skloubit péče o děti a práce třeba tak, že člověk pracuje doma nebo na zkrácený úvazek a podobně... Horší je, když se předem žena s mužem nedohodne, jak budou řešit péči o děti, až se jim narodí.
Opravdu nepochopím, když některá žena říká: Pepa si nepřeje, abych chodila do práce! Jaké nepřeje? To mi připadá, pokud žena opravdu chce pracovat, šokující a nedůstojné. I když má partnera ráda, přece jí nebude diktovat, co má dělat. Sama dobrovolně jsem si zkusila pozici ženy v domácnosti, když jsem následovala přítele do Nizozemska. Děti tam začaly v pěti letech chodit do školy. Učila jsem se sice jazyk, starala se o rodinu, ale během roku, co jsem tam pobývala, jsem dobře poznala, že tahle role mi úplně nevyhovuje.
Na druhou stranu moc nechápu, ani když někdo tvrdí, že se musí vracet do práce tři měsíce po porodu, jinak by mu ujel vlak. Vždyť se dá mateřská využít pro další vzdělávání či kontakt s oborem.
* Pojímají rodičovské role v Nizozemsku jako v Česku, tedy většinou tak, že táta vydělává a máma se stará o domácnost?
Tam to fungovalo jinak. Skoro všechny ženy a hodně často i muži pracují na zkrácený úvazek, takže se koláč práce vlastně rozdělí na více lidí. Tátové se více zapojují do rodinného života a berou to jako samozřejmost. Není proto vůbec automatické, že když přijde návštěva, žena hned vstane a jde dělat kafe. Často je to v nás samých, že o syny přehnaně pečujeme, takže z matčiny náruče jdou rovnou do péče manželky. V Nizozemsku dětem rodiče nepodstrojují - žádné byty či auta na cestu z domu nedostávají. Dostanou vzdělání, a pak ať se starají samy.
* Jsou v zahraničí zaměstnavatelé k ženám vstřícnější?
Obecně si myslím, že tady je k maminkám stát hodně vstřícný. Dávky, které ženy pobírají, i délka rodičovské dovolené jsou nadstandardní. Ve vyspělých zemích jsou zaměstnavatelé ochotní vzít ženy na půlúvazek, upravit jim pracovní dobu, probrat s nimi rodinnou situaci. Bohužel tady zatím nepůsobí nepatřičně, když zaměstnavatel neumí vyjít ženám vstříc. Pokud to bude samozřejmostí, nikdo se nebude chovat jinak. Na druhou stranu mít dítě je především svobodné rozhodnutí ženy a muže a přináší vždy určité omezení volného času, přísunu peněz a někdy i zpomalení pracovní kariéry. To by si měl každý uvědomit předem.
* A diskriminace žen v práci?
Já jsem se s ní nesetkala. Na druhou stranu narážíme v poslední době na pseudodiskriminaci, kdy se při konkurzu ani nemohu ženy zeptat, zda má děti a někdo jí pomůže, pokud budou nemocné. To je přece přirozené, se o tom bavit - žena by měla vědět, na čem je, když taková situace nastane, a zaměstnavatel také. Důsledkem opačného postupu je, že si firma sežene informace jinde, a pokud nechce, stejně ženu nepřijme. Vše záleží na vyspělosti celé společnosti, úrovni firemní kultury a míře odpovědnosti jedince. A ve všech oblastech máme co dohánět.
Více informací: Další informace na téma rovné šance mezi ženami a muži najdete na www.sancepro.cz, kam také můžete zaslat svoje zkušenosti s tematikou rovnosti a dotazy odborníkům. Projekt vznikl za podpory Evropských sociálních fondů a státního rozpočtu.


Velký senát štrasburského soudu bude řešit žalobu Romů z Ostravy
20. července 2006 - idnes
Velký senát Evropskému soudu pro lidská práva přijal odvolání ostravských Romů, kteří si ve Štrasburku stěžovali na diskriminaci dětí v základních školách. ČTK to dnes řekl právník Romů David Strupka. Podle serveru Aktuálně.cz velký senát štrasburského soudu přitom většinu stížností zamítá, zabývá se jenom těmi důležitými nebo podstatnými.
Případ se týká osmnácti mladých Romů z Ostravska, kteří byli v letech 1996 až 1999 umístěni do zvláštních škol. Jejich právní zástupci žádají přezkoumání tohoto rozhodnutí s poukazem na to, že příslušné testy nebyly věrohodné a že rodiče dětí nebyli dostatečně informováni o důsledcích svého souhlasu s tímto krokem. Školský úřad v Ostravě žádost odmítl a neúspěšná byla i stížnost k ústavnímu soudu na údajnou faktickou diskriminaci. 
Žalobu už dříve zamítl běžný senát Evropskému soudu pro lidská práva, ve kterém zasedá sedm soudců. Romové se odvolali a velký senát složený ze 17 soudců případ přijal k prozkoumání. "Rozhodl, že stížnost má precedenční charakter a nějakým způsobem přesahuje běžné případy," řekl Strupka. Dodal, že rozhodnutí dostal minulý týden. 
Evropský soud už přitom jednou stížnost skupiny Romů zamítl s tím, že nezjistil, že bych v jejich případě byla porušena evropská úmluva o lidských právech v článcích, které se týkají diskriminace a práva na vzdělání. 
V prvním kole štrasburský soud letos v únoru uznal, že stížnost je založena na některých vážných argumentech, ale prohlásil, že nemůže posuzovat celkový sociální kontext, ale jen individuální stížnosti. Usoudil, že pravidla pro přijímání na české zvláštní školy nemají rasový podklad a že česká vláda prokázala, že tyto školy nepřijímají jen romské děti. 
V Evropě zvláštní školy neexistují a žáci ze sociálně slabých rodin či děti s postižením se s pomocí asistentů vzdělávají společně s ostatními na běžných školách. V Česku je podle Aktuálně.cz však bezmála 500 zvláštních škol a ročně je do nich s posudkem mentální retardace zařazeno každé dvacáté dítě. V Rakousku je takto označeno každé šedesáté dítě, ve Švédsku dokonce jen každé dvoutisící. 


Diskriminace kvůli pohlaví jde poprvé k českému soudu
8.3. 2006
České soudy budou řešit zřejmě vůbec první žalobu na diskriminaci v práci kvůli pohlaví. Na Pražskou teplárenskou ji podala Marie Čauševićová kvůli postupu při výběrovém řízení na funkci finančního ředitele. Přestože byla opakovaně při pohovorech vyhodnocena jako nejlepší, firma ji nakonec nevybrala.
Pražská teplárenská vypsala výběrové řízení vloni a jeho provedení zadala specializované firmě. Jednapadesátiletá Čauševićová se dostala mezi pět kandidátů a při pohovorech ji dva ze čtyř členů představenstva vyhodnotili jako nejlepší.
Po dalším kole to uvedla i odborná firma, nicméně představenstvo se pro nikoho nerozhodlo a vyhlásilo další výběr. Po pohovorech Čauševićová opět u dvou členů představenstva zvítězila, ovšem Pražská teplárenská nakonec její navržení zamítla a vybrala uchazeče z druhého řízení.
Mluvčí Pražské teplárenské Světla Prokešová uvedla, že se společnost nechce vyjadřovat k žalobě, jejíž obsah nezná. Jestli byla Marie Čauševićová skutečně diskriminována podle ní určí až soud. "Nemůžeme předjímat výsledek," dodala.
Čauševićová: nechtějí mě, protože jsem žena
Čauševićová vyjádřila přesvědčení, že nebyla přijata proto, že je žena. "Nelze si jinak vysvětlit tento postup představenstva než tím, že mne znevýhodnilo právě proto, že jsem žena, a že zřejmě proto nemohu dosahovat kvalit muže," uvedla ve svém prohlášení. Doufá, že soudní proces povede k odstranění "následků diskriminačního jednání kvůli pohlaví" a omluvě od zaměstnavatele. Zatím není jasné, zda bude žádat i odškodné.
Diskriminace kvůli pohlaví poprvé
České soudy se diskriminací v práci už zabývaly, dosud však nikdy kvůli pohlaví. Soudci dali za pravdu romské žen