AKTUALITY

PRAKTICKÝ INTERAKTIVNÍ SEMINÁŘ KE ZVYŠOVÁNÍ INFORMOVANOSTI V OBLASTI OCHRANY PŘED DISKRIMINACÍ A PROSAZOVÁNÍ ROVNOSTI PRO ORGANIZACE OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI

Seminář se bude konat 20.-21. února 2012. Více informací a přihlášku naleznete ZDE

Nový rok přinese některým skupinám horší ochranu před diskriminací v přístupu k zaměstnání

(více informací naleznete ZDE)

NABÍZÍME AKREDITOVANÉ VZDĚLÁVÁNÍ PRO SOCIÁLNÍ PRACOVNÍKY I PRO VEŘEJNOU SPRÁVU (více informací naleznete ZDE)

Poradna otevřela k 1.10. 2011 svoji další pobočku v Krupce a Teplicích - viz kontakty.

 

 

 

 

 

 

 

 

Případ z diskotéky

Neoprávněný zásah, který směřuje proti lidské důstojnosti osoby, chráněné čl. 10 Listiny základních práv a svobod, je sám o sobě objektivně způsobilý zasáhnout její důstojnost ve značné míře. Vzhledem ke značné intenzitě zásahu, když byl žalobce jednáním žalované společnosti diskriminován, se odvolací soud neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že k vyvážení nemajetkové újmy postačuje morální zadostiučinění.


Již od roku 2001 provádí Poradna nezávislé šetření v zařízeních veřejných služeb, jako jsou restaurace, hospody, bary a diskotéky. Jedním z měst, kde byly tyto tzv. testovací experimenty prováděny, bylo město K.

Důvodem byly stížnosti romských klientů, že diskotéky ve městě odmítají vpouštět osoby romské národnosti. Šetření bylo provedeno i v diskotéce D. v spolupráci s J.K., dobrovolníkem romského původu. V průběhu šetření se napřed pokusil do diskotéky vstoupit Rom J.K. Třemi zaměstnanci diskotéky byl informován, že do prostor nebude vpuštěn, protože provozovatel vydal zákaz vpouštět Romy. Poté se J.K. vrátil za pracovníky Poradny, kteří se s ním šetření účastnili, vzal si od nich diktafon a opakovaně se pokusil o vstup se stejným výsledkem.

Následně se o vstup pokusili tři pracovníci Poradny. Těm bylo na dotaz sděleno, že mohou dovnitř, protože je otevřeno a není obsazeno. Na dotaz, proč nebyl dovnitř vpuštěn J.K. se jim dostalo opět vysvětlení, že majitel vydal zákaz vpouštět dovnitř Romy. Důvodem měla být blíže neurčená rvačka mezi Romy a skinheady, k níž prý v minulosti v diskotéce došlo. Diskotéka je prý "soukromý klub" a je na vůli provozovatele, koho tam vpustí a koho nikoliv.

Ostatní hosté však byli do diskotéky vpuštěni, když si zaplatili vstupenku; žádný doklad o členství v klubu po nich nikdo nepožadoval, a právě tak se vedlo i třem pracovníkům Poradny. Při pozdější kontrole v obchodním rejstříku vyšlo rovněž najevo, že společnost provozující diskotéku nemá v předmětu činnosti "vedení klubu", ale pořádání kulturních produkcí, zábav a provozování zařízení sloužících zábavě, tedy poskytování veřejně přístupných služeb, na které se vztahuje zákon na ochranu spotřebitele.

Pracovníci Poradny na místo přivolali Policii ČR. Zaměstnanci diskotéky policistům zopakovali co bylo řečeno již dříve, tedy že jim provozovatel zakázal vpouštět osoby romského původu. Policie sepsala o incidentu záznam. (Věc byla později postoupena orgánu příslušnému k projednání přestupku.)

J.K. podal žalobu na ochranu osobnosti proti obchodní společnosti A., která diskotéku provozuje. V žalobě namítal, že diskriminace samotná způsobuje vždy zásah do osobnostních práv; nadto bylo jednání obsluhy také zásahem do práva na ochranu jeho lidské důstojnosti. Jednáním obsluhy byl ponížen a uražen; byl tak totiž označen za osobu, která není na rozdíl od většiny ostatních hodna poskytnutí služeb a jejíž přítomnost na diskotéce ostatní obtěžuje. Z toho dovozoval, že jeho důstojnost byla tímto neoprávněným zásahem snížena ve značné míře a domáhal se vedle omluvy na žalované společnosti rovněž zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 75.000,- Kč.

Krajský soud v P. v únoru 2002 žalobě vyhověl pokud se týče povinnosti žalované společnosti J.K. se omluvit; na druhou stranu zamítl požadavek na zaplacení náhrady nemajetkové újmy v penězích a žalované společnosti rovněž uložil nahradit J.K. náklady řízení. Soud 1. stupně odkazoval na listiny předložené žalovanou společností o disciplinárním řízení s jejími zaměstnanci, kterou hodnotil jako jednoznačný postoj této společnosti k jejich jednání; morální zadostiučinění považoval za dostačující; podle jeho názoru se zadostiučinění žalobci dostává také soudním rozhodnutím.

Proti rozhodnutí soudu 1. instance podal J.K. odvolání. Namítal, že soud 1. stupně nesprávně posoudil kritéria pro přiznání nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Dále poukazoval na to, že je zcela nepodstatné, jak se mezi sebou vypořádaly jednotlivé fyzické osoby, jejichž jednání zavazovalo dotčenou právnickou osobu. Zdůraznil, že jednání žalované společnosti naplnilo znaky rasové diskriminace, jejíž podstatou bylo v podstatě označení J.K. za osobu nižší kategorie a vyvolání pocitu ponížení.

Vrchní soud v P. shledal odvolání důvodným, rozsudek 1. stupně v napadeném zamítavém výroku zrušil a věc vrátil soudu 1. instance. Vrchní soud zejména dovodil, že neoprávněný zásah, směřující proti lidské důstojnosti žalobce chráněné čl. 10 Listiny základních práv a svobod je sám o sobě objektivně způsobilý zasáhnout jeho důstojnost ve značné míře.

Vzhledem ke značné intenzitě zásahu v daném případě, kdy byl žalobce jednáním žalované společnosti diskriminován, se odvolací soud neztotožnil se závěrem prvostupňového soudu, že k vyvážení nemajetkové újmy postačuje morální zadostiučinění.

Krajský soud v P., vázán právním názorem nadřízeného soudu, potom rozsudkem přiznal J.K. náhradu nemajetkové újmy ve výši, kterou žalobce navrhl. Žalovaná společnost se proti tomuto rozhodnutí odvolala a následně Vrchní soud v P. rozhodnutí Krajského soudu potvrdil. Náhradu nemajetkové újmy, kterou je žalovaný povinen zaplatit, snížil na 50 tis. Kč.